H71 - State and Local Taxation, Subsidies, and RevenueNávrat zpět

Tento diskuzní článek navrhuje významné změny ve zdanění příjmů a majetku občanů založené na systémovém přístupu k daňovému systému, které si kladou za cíl jej zjednodušit a zefektivnit sociálně citlivým způsobem a zároveň přispět k řešení dlouhodobé neudržitelnosti českých veřejných rozpočtů.
Článek uvádí čtenáře do tématu celkovým pohledem na český daňový systém, především na výši a strukturu vybíraných daní. Následně jej seznamuje s názory odborníků na to, jak by měl vypadat dobrý daňový systém, jaké jsou významné problémy českého daňového systému a shrnuje nedávné návrhy na jeho změny. V druhé hlavní části článku jsou detailně prezentovány navrhované významné změny spočívající ve výrazném zvýšení daně z nemovitostí, snížení míry zdanění příjmů občanů, ale též zvýšení jeho progresivity a jeho zjednodušení, zvýšení příspěvku na bydlení, který by se tím stal hlavní adresnou sociální dávkou, a souvisejícími změnami v rozpočtovém určení daní. V neposlední řadě jsou uvedeny odhady dopadů těchto změn na veřejné rozpočty a čisté příjmy domácností.

Daň z nemovitých věcí není v České republice daní významnou z hlediska veřejných rozpočtů, nicméně dotváří daňovou soustavu a zajišťuje stabilní daňové výnosy, které jsou příjmem obcí, na jejichž území se dané nemovitosti nacházejí. V rámci teoretických přístupů i empirických studií je význam této daně často diskutovaným tématem. Cílem článku je zhodnocení vývoje nedoplatků na dani z nemovitých věcí v České republice v kontextu předpisů daně a identifikace dopadů nedoplatků na daňové příjmy obce. Kumulativní nedoplatky na dani z nemovitých věcí se v posledních letech snižují a tvoří méně než 1 % vymáhaných daňových nedoplatků. Nedoplatky na dani z nemovitých věcí mají negativní dopad na obecní rozpočet, a to zejména v závislosti na podílu výnosů daně z nemovitých věcí na celkových příjmech obce.

Předložený příspěvek se zabývá daňovou harmonizací v Evropské unii v kontextu ekonomické krize. Cílem je vyhodnotit vývoj daní, přičemž největší důraz bude kladen na harmonizační tendence, a to zejména na dva typy nepřímých daní - DPH a spotřební daň - a jeden typ přímé daně - korporátní daň. V rámci příspěvku jsou sumarizována základní východiska harmonizačního procesu a jsou představeny nejvýznamnější právní předpisy, které se dané oblasti dotýkají. Závěr příspěvku ukazuje, že harmonizace těchto daní může být rozdělena do dvou základních skupin. Poměrně úspěšnou je oblast nepřímých daní, kde byla dřívější daň z obratu nahrazena daní z přidané hodnoty, kromě toho členské země EU dosáhly shody v otázce, které typy spotřebních daní mají být využívány. Na druhé straně je oblast přímých daní značně citlivou otázkou a řada iniciativ ze strany Evropské komise byla zamítnuta v důsledku odlišných národních zájmů. Během ekonomické krize se znovu objevila potřeba obnovit jednání dotýkající se daňové harmonizace, zejména pak ve formě další koordinace vybraných typů daní.