H26 - Tax Evasion and AvoidanceNávrat zpět

Článek se zaměřuje na příčiny přijetí a implementace směrnice ATAD. Hlavním cílem článku je poté analýza vlivu této směrnice na výnosy korporátní daně v Evropské unii. Analýza byla provedena za využití statistické metody testu shody středních hodnot, což je metoda umožňující srovnání mezi sebou dvou výběrů a zkoumanými roky byly poté rok 2018 a 2021. Pro mezinárodní srovnání výnosů korporátní daně se využívají dva ukazatele, a to korporátní daňová kvóta a podíl korporátní daně na celkových daňových výnosech a v rámci analýzy byly použity oba tyto ukazatele. V případě testu provedeného s využitím ukazatele korporátní daňové kvóty se vliv zavedení směrnice ATAD na výnosy korporátní daně v EU neprokázal. Při provedení testu s využitím ukazatele podílu korporátní daně na celkových daňových výnosech se také neprokázal vliv zavedení směrnice ATAD na výnosy korporátní daně v EU. Za využití statistické metody testu shody středních hodnot se vliv směrnice ATAD na výnosy korporátní daně v EU neprokázal.

Tento článek pojednává o daňových dopadech volby metody akvizice nemovitostí u nemovitostních fondů. V rámci analýzy metod investic do nemovitostí byla zpracována data 49 nemovitostních fondů registrovaných u České národní banky. Analýzou držených aktiv a typu výnosů jednotlivých fondů bylo zjištěno, že nejčastější metodou investice do nemovitostí je úvěrování dceřiné nemovitostní společnosti. Tato metoda akvizice nemovitostí vychází z účetních dopadů přecenění jmění při fúzích akviziční společnosti založené fondem a akvírované nemovitostní společnosti. Zároveň se jedná o metodu, která maximalizuje daňovou optimalizaci zúčastněných subjektů a její volba by tak mohla být hodnocena jako účelová, s cílem získání daňové výhody.

Článek diskutuje význam švarcsystému a jeho dopad na daňové příjmy v České republice. Vlivem nastavení daňového systému v oblasti zdaňování příjmů ze samostatné činnosti, resp. závislé činnosti dochází k tomu, že část příjmů je legálně, dle české judikatury, zdaňována v dílčím základu daně příjmy ze samostatné činnosti, ačkoliv by se mělo jednat spíše o příjmy ze závislé činnosti. Daňové příjmy fyzických osob jsou v České republice taženy zejména závislou činností, tedy příjmy ze zaměstnání. Pro analýzu byla zvolena metoda, která se zaměřuje na podíl sebezaměstnaných osob bez zaměstnanců na počtu obyvatel v produktivním věku, a to podle ekonomických odvětví NACE. Cílem článku bylo určit ekonomická odvětví, ve kterých dle dat Eurostatu může docházet k využívání švarcsystému a na základě tohoto údaje pak odhadnut ušlou daň z příjmů fyzických osob a sociální pojistné, které zatěžují příjem ze závislé činnosti. Celkový odhad takto ušlých daňových příjmů činí 14,4 mld. Kč.

Článek pojednává o vlivu daňového hmotného práva na výši technických rezerv tvořených českými a slovenskými pojistnými institucemi. Konkrétně pomocí poměrových ukazatelů technických rezerv vůči pojistnému, respektive pasivům ověřuje, zda pravidla pro daňovou uznatelnost vytvořených technických rezerv mohly mít vliv na jejich výši zachycenou ve finančních výkazech pojistných institucí v České a Slovenské republice. Důvodem pro porovnání pojišťoven v těchto zemích byla zejména skutečnost, že na Slovensku byla po celé sledované období (2010–2018) výše uznatelných technických rezerv navázána na minimální povinnou výši dle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009, zatímco v případě České republiky bylo možné tvořit daňově účinné technické rezervy v zásadě v jakékoliv ekonomicky odůvodnitelné výši. Výsledky provedené statistické analýzy naznačují vliv úpravy v daňovém právu na výši technických rezerv zachycených v účetnictví, tj. průměrné hodnoty poměru technických rezerv a pojistného jsou u českých pojišťoven významně vyšší oproti slovenským pojistným institucím, pro které byla daňová úprava striktnější.

Článek se zabývá faktory, které ovlivňují daňovou morálku obyvatel zemí Visegrádské čtyřky, tedy Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky. Jako indikátor daňové morálky slouží vyhodnocení odpovědí respondentů European Values Study na otázku, zda ospravedlňují podvádění na daních. Autoři pracují jednak s četnostmi odpovědí vyjadřujících naprosté odmítnutí podvodu a jednak s průměrnými odpověďmi na škále od 1 do 10. Bylo zjištěno, že nejvíce ospravedlňují podvádění na daních respondenti ze Slovenska, a naopak nejméně obyvatelé Polska a Maďarska. Dále byla analyzována závislost daňové morálky na pohlaví, náboženství a spokojenosti s politickým systémem. Pomocí kontingenčních tabulek bylo zjištěno, že všechny sledované faktory mají statisticky významný vliv na tendenci lidí ospravedlňovat daňové úniky. Jedinou výjimkou byl faktor náboženství v České republice a vliv spokojenosti s politickým systémem v Polsku, kde se vztah s daňovou morálkou nepotvrdil.

Článek je zaměřen na genezi behaviorální ekonomie a financí a možnostmi jejího uplatnění ve veřejných financích. Behaviorální ekonomie nabývá v poslední době na popularitě i v rámci akademické obce, o čemž svědčí i fakt, že v tomto tisíciletí byla Nobelova cena za ekonomii udělena jejím představitelům již dvakrát. V teoretické části jsou charakterizovány základní koncepty, teorie a jejich východiska, které jsou zároveň uvedeny do historických souvislostí a kontextu. Dále se práce zabývá analýzou možnosti aplikace behaviorální ekonomie v praxi s akcentem na veřejné finance včetně rozboru a popisu současného stavu. V poslední části jsou uvedené konkrétní příklady aplikace daných poznatků z Velké Británie a Polska.

Cílem příspěvku je diskutovat přístupy k odhadování daňové mezery a porovnat dosažené výsledky těchto odhadů s oficiálními odhady Ministerstva financí České republiky. V příspěvku je rovněž diskutována problematika daňových úniků a nástrojů na jejich omezení, a to zejména s ohledem na nová opatření jako je kontrolní hlášení nebo evidence tržeb. Velikost daňové mezery ve vybraných odvětvích dle odhadů autorů dosahuje zhruba 15 mld. Kč ročně.

Příspěvek vysvětluje chování daňového podvodníka averzního k riziku jako racionální a ekonomické, kdy daňový podvodník při porušování právních (daňových) norem zvažuje riziko a náklady proti možnému užitku. V rámci příspěvku je rozhodování daňového podvodníka demonstrováno na čtyřech jednoduchých modelových příkladech. Hlavním cílem příspěvku je na modelových příkladech ukázat chování jedince za rizika v kontextu placení daní a z těchto příkladů vyvodit vhodná opatření pro zvýšení výběru daní (tedy snížení výhodnosti daňového úniku a zvýšení rizika jeho odhalení). Jako vhodné a efektivnější opatření lze doporučit zvýšení pokut a omezení registrace v Praze naopak není dobrým řešením zvýšení frekvence daňových kontrol a implementace plošných opatření, jako je kontrolní hlášení, neboť je to drahé pro daňové subjekty i stát.

Článek představuje soubor ukazatelů hodnotících zdanění mezinárodních společností působících v České republice. Tyto ukazatele identifikují možné způsoby snižování daňového základu firem a převádění zisků do zahraničí, což umožňuje rozpoznat firmy, jejichž daňová politika nemusí být v souladu s nejlepší praxí. Extrémní hodnoty ukazatelů mohou sloužit jako podnět pro další šetření firmy ze strany státních orgánů. Tento výzkum tak doplňuje stávající analytické nástroje státní správy a výzkumných institucí v oblasti zdanění mezinárodních společností.

V tomto článku v první řadě uvádíme stručný přehled literatury na poli návrhů metod eliminace daňových úniků. Naneštěstí legislativa a politické podmínky (smlouvy na zamezení dvojího zdanění a daňová soutěž) znemožňují užití některých velmi užitečných designů daňového systému, navrhovaných v akademické literatuře. Proto jsme se zaměřili na vlastnosti metod stanovení transferových cen doporučovaných ve směrnici OECD k transferovým cenám - Cost+ metoda, comparable resale price method (CRP), profit split method (PSM) a comparable uncontrolled price method (CUP). Použili jsme neoklasického mikroekonomického modelu firmy a simulační analýzy (náhodné funkce nákladů a tržeb). Zjistili jsme, že PSM a CRP s fixním diskontem způsobují vcelku rozsáhlé distorze v optimálním množství produkce finálního výrobku (a tím také meziproduktu). PSM také selhává na nestabilitě ziskovosti v čase mezi navazujícími odvětvími. Nejnepříjemnější vlastností Cost+ a CRP, které ovšem při použití procentních přirážek (srážek) nevedou k distorzím produktovaného množství, je že jsou velmi citlivé na kvalitu databáze marží, kterou v takových případech daňová autorita používá. Citlivé jsou zejména daně ze zisku, zatímco DPH je přirozeně méně citlivá, proto by důraz na DPH v rámci daňových příjmů státního rozpočtu mohl být částečným řešením problému zdanění nadnárodních koncernů.