H22 - Taxation and Subsidies: IncidenceNávrat zpět

Cílem příspěvku je analyzovat pomocí nástroje "bezpečně nezdaněný základ daně" redistribuční dopad navrhovaných změn ve zdanění příjmů fyzických osob v rámci reformních předvolebních plánů roku 2017 (především ve formě opuštění systému superhrubé mzdy). V této souvislosti je také diskutováno historické pozadí zavedení superhrubé mzdy v ČR i provedeno mezinárodní srovnání.Výsledky naznačují, že dojde za jinak nezměněných podmínek k poklesu počtu subjektů s nulovou daní (u zaměstnanců z 25%, u OSVČ ze 72% podílu nezdaněných subjektů na jednotky procent). S využitím poznatků behaviorální ekonomie diskutovaných v textu je možné dovodit, že právě to může vést k významnějším snahám o intenzivnější daňové plánování. Vzhledem k takovému distorznímu vlivu daní na formu nabídky pracovní síly (ve formě závislé, nebo samostatné činnosti) je možné dovodit i dalekosáhlé a jen těžko předvídatelné důsledky v oblasti sociální či důchodové.

Od časů teorie kapitálové struktury Millera a Modiglianiho (1958, 1963) bojují akademici s náklady finanční tísně, resp. jejich zohledněním v cash flow teoriích kapitálové struktury. Kromě toho je většina dosavadních modelů statická. Zmiňme z nejnovějších příspěvků pouze Coopera a Nyborga (2006), Farbera, Gilleta a Szafarze (2006), trio Qi, Liu a Johnson (2012) nebo Fernándezovu (2004, 2007) analýzu prací jejich předchůdců. Tento článek přináší dynamický a rizikově konzistentní (ve smyslu výnosnosti jako ryze rostoucí funkce rizika), byť v otázce kvantifikace nákladů finanční tísně poněkud zjednodušený model, jehož hlavní výhodou je jednoduchost a pozorovatelnost všech jeho exogenních (vstupních) proměnných. Je však ještě zapotřebí provést vyjasnění vztahů mezi nominální a tržní hodnotou dluhu a empirický test modelu.

Výzkum incidence veřejných výdajů není tak rozsáhlý jako studium daňové incidence, přestože je také významný. Problém výdajové incidence je v identifikaci jedinců, v jejichž prospěch byly výdaje vynaloženy, a kvantifikaci jejich užitků. Existují dva přístupy k řešení tohoto problému. Tzv. behaviorální přístup je teoreticky vhodnější, avšak je náročný na data. Proto se spíš používá tzv. nákladový přístup, kdy jsou užitky odhadovány pomocí rozpočtových částek. Článek nejprve odlišuje nákladový od behaviorálního přístupu a nastiňuje jeho omezení. Potom je prezentována ukázka využití nákladového přístupu při měření incidence výdajů státního rozpočtu České republiky. Za účelem určit, kdo a jaký má užitek z výdajů státního rozpočtu, byl vytvořen mikrosimulační model za použití statistiky rodinných účtů. Výsledky ukazují, že z výdajů státního rozpočtu měly v daném roce prospěch spíš chudší domácnosti.

Příspěvek se zabývá obecnou funkcí daňových reforem a hodnotí systém DPH z pohledu poplatníka při plánované změně sazeb DPH v ČR. Hlavním cílem je analýza dopadu daných změn na jednotlivé decily domácností. Metodika vychází z dat ČSÚ založených na rodinných účtech, na kterých je následně provedena simulační analýza. Získaná data jsou diskutována z pohledu vertikální daňové spravedlnosti. Výsledkem analýzy je, že DPH již má regresivní dopad, přičemž plánové sjednocování sazeb tuto regresi zvyšuje.

Akcíz uvalený na cigarety je předmětem harmonizačních snah v rámci Evropské unie. Významným prvkem těchto snah je sjednocování výše sazby, poměrů jednotlivých částí sazeb a také absolutní výše částky daně z cigaret. Požadavky na zdaňování cigaret z hlediska uvedených kriterií se v čase mění a členské země Evropské unie musí na tyto změny reagovat úpravou národní legislativy. Stejně tak tomu je v České republice, která do Evropské unie vstoupila v roce 2004. Přes vyjednané výjimky v rámci přístupového procesu se zde stalo, že jedno z kriterií zdaňování cigaret nebylo naplněno ani po uplynutí přechodného období. V současné době však již Česká republika plní všechny uvedené požadavky týkající se zdaňování cigaret. V roce 2010 a 2014 mají proběhnout dle aktuálního návrhu směrnice týkající se zdaňování tabákových výrobků další harmonizační kroky, na které bude muset Česká republika odpovídajícím způsobem reagovat.

Daně ze spotřeby jsou tradičními zdroji veřejných rozpočtů v České republice a v posledním desetiletí odčerpávají po sociálním pojištění největší část finančních prostředků obyvatelstva. Redistribuční dopady daní ze spotřeby však zatím nebyly uspokojivě řešeny jak na úrovni jedince, tak domácnosti, protože neexistoval pro ČR vhodný mikrosimulační model odhadující odvodové zatížení. Příspěvek se zaměřuje na konstrukci statického mikrosimulačního modelu za použití dat ze statistiky rodinných účtů. Na základě jeho výstupů pro individuální domácnosti jsou naznačeny možnosti jeho využití při redistribuční analýze daňových reforem a při odhadu veličin, které mají statisticky významný vliv na daňové zatížení.