H20 - Taxation, Subsidies, and Revenue: GeneralNávrat zpět

Tento diskuzní článek navrhuje významné změny ve zdanění příjmů a majetku občanů založené na systémovém přístupu k daňovému systému, které si kladou za cíl jej zjednodušit a zefektivnit sociálně citlivým způsobem a zároveň přispět k řešení dlouhodobé neudržitelnosti českých veřejných rozpočtů.
Článek uvádí čtenáře do tématu celkovým pohledem na český daňový systém, především na výši a strukturu vybíraných daní. Následně jej seznamuje s názory odborníků na to, jak by měl vypadat dobrý daňový systém, jaké jsou významné problémy českého daňového systému a shrnuje nedávné návrhy na jeho změny. V druhé hlavní části článku jsou detailně prezentovány navrhované významné změny spočívající ve výrazném zvýšení daně z nemovitostí, snížení míry zdanění příjmů občanů, ale též zvýšení jeho progresivity a jeho zjednodušení, zvýšení příspěvku na bydlení, který by se tím stal hlavní adresnou sociální dávkou, a souvisejícími změnami v rozpočtovém určení daní. V neposlední řadě jsou uvedeny odhady dopadů těchto změn na veřejné rozpočty a čisté příjmy domácností.

Článek na základě dat z Revenue Statistics OECD analyzuje dopad dvou vnějších šoků (velká finanční recese 2008–2009 a covid-19 v roce 2020) na objem a strukturu daňových příjmů pro země OECD. Autoři pomocí popisné statistiky a shlukové analýzy zjistili, že daňové systémy vyspělých i rozvojových zemí na vnější šoky v roce 2008–2009 a 2020+ reagovaly poklesem celkového daňového zatížení (daňové kvóty), kdy příčinou byl rychlejší pokles nominálních daňových příjmů oproti poklesu nominálního HDP a pokles byl výraznější v roce 2009 a u rozvojových zemí. U obou šoků u vyspělých zemí klesl podíl důchodových daní vč. příspěvků na sociální zabezpečení, pokles v roce 2009 byl výraznější. V roce 2009 došlo k růstu významu daní ze spotřeby, v roce 2020 k jejich poklesu. Shluky zemí z hlediska objemu a struktury daní jsou v celém sledovaném období 2008–2020 v zásadě stejné. Nelze ovšem jednoznačně identifikovat shluky zemí, které by na oba šoky reagovaly ve své daňové politice a systému zdanění stejně.

Článek diskutuje význam švarcsystému a jeho dopad na daňové příjmy v České republice. Vlivem nastavení daňového systému v oblasti zdaňování příjmů ze samostatné činnosti, resp. závislé činnosti dochází k tomu, že část příjmů je legálně, dle české judikatury, zdaňována v dílčím základu daně příjmy ze samostatné činnosti, ačkoliv by se mělo jednat spíše o příjmy ze závislé činnosti. Daňové příjmy fyzických osob jsou v České republice taženy zejména závislou činností, tedy příjmy ze zaměstnání. Pro analýzu byla zvolena metoda, která se zaměřuje na podíl sebezaměstnaných osob bez zaměstnanců na počtu obyvatel v produktivním věku, a to podle ekonomických odvětví NACE. Cílem článku bylo určit ekonomická odvětví, ve kterých dle dat Eurostatu může docházet k využívání švarcsystému a na základě tohoto údaje pak odhadnut ušlou daň z příjmů fyzických osob a sociální pojistné, které zatěžují příjem ze závislé činnosti. Celkový odhad takto ušlých daňových příjmů činí 14,4 mld. Kč.

Článek pojednává o vlivu daňového hmotného práva na výši technických rezerv tvořených českými a slovenskými pojistnými institucemi. Konkrétně pomocí poměrových ukazatelů technických rezerv vůči pojistnému, respektive pasivům ověřuje, zda pravidla pro daňovou uznatelnost vytvořených technických rezerv mohly mít vliv na jejich výši zachycenou ve finančních výkazech pojistných institucí v České a Slovenské republice. Důvodem pro porovnání pojišťoven v těchto zemích byla zejména skutečnost, že na Slovensku byla po celé sledované období (2010–2018) výše uznatelných technických rezerv navázána na minimální povinnou výši dle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009, zatímco v případě České republiky bylo možné tvořit daňově účinné technické rezervy v zásadě v jakékoliv ekonomicky odůvodnitelné výši. Výsledky provedené statistické analýzy naznačují vliv úpravy v daňovém právu na výši technických rezerv zachycených v účetnictví, tj. průměrné hodnoty poměru technických rezerv a pojistného jsou u českých pojišťoven významně vyšší oproti slovenským pojistným institucím, pro které byla daňová úprava striktnější.

Statutární sazby daně nelze považovat za vhodné ukazatele zdanění. Z toho důvodu byla zavedena nová veličina - efektivní sazba daně. Cílem článku je poskytnout přehled a kritické zhodnocení metod, kterými lze vypočítat efektivní sazbu daně. Konkrétně se článek detailněji zabývá dopředu hledícím mikro pohledem a zpětně hledícím mikro a makro pohledem. Zároveň článek shrnuje řadu studií, které při výpočtu efektivní sazby daně využily různé metody. Součástí článku je i analýza zpětného makro pohledu a to hned v několika variantách. Nejprve byla vypočtena efektivní sazba korporátní daně jako poměr výnosů daně z příjmů právnických osob k HDP a celkovým daňovým výnosům. Následně jako poměr daně z příjmu právnických osob k výsledku hospodaření před zdaněním. Závěrem nelze jednoznačně určit, která metoda je nejlepší, je třeba vždy důsledně sledovat cíl příslušné analýzy a dostupnost potřebných dat.

Příspěvek se zabývá možností odhadu podobnosti daňových systémů vybraných států (České republiky, Polska a Slovenska) na základě vývoje daňových příjmů a významných makroindikátorů. Zvolená metodika vychází z regresní a korelační analýzy, kdy jsou následně možné podobnosti diskutovány dle výsledků korelační analýzy a velikosti odhadnutých regresních koeficientů. Ačkoliv výsledek v několika případech nevylučuje možnou podobnost daňových systémů pouze na hodnocení vývoje regresní analýzy, tak tento závěr není průkazný vzhledem k malému rozsahu získaných dat.

Příspěvek se zabývá obecnou funkcí daňových reforem a hodnotí systém DPH z pohledu poplatníka při plánované změně sazeb DPH v ČR. Hlavním cílem je analýza dopadu daných změn na jednotlivé decily domácností. Metodika vychází z dat ČSÚ založených na rodinných účtech, na kterých je následně provedena simulační analýza. Získaná data jsou diskutována z pohledu vertikální daňové spravedlnosti. Výsledkem analýzy je, že DPH již má regresivní dopad, přičemž plánové sjednocování sazeb tuto regresi zvyšuje.

Předložený příspěvek se zabývá daňovou harmonizací v Evropské unii v kontextu ekonomické krize. Cílem je vyhodnotit vývoj daní, přičemž největší důraz bude kladen na harmonizační tendence, a to zejména na dva typy nepřímých daní - DPH a spotřební daň - a jeden typ přímé daně - korporátní daň. V rámci příspěvku jsou sumarizována základní východiska harmonizačního procesu a jsou představeny nejvýznamnější právní předpisy, které se dané oblasti dotýkají. Závěr příspěvku ukazuje, že harmonizace těchto daní může být rozdělena do dvou základních skupin. Poměrně úspěšnou je oblast nepřímých daní, kde byla dřívější daň z obratu nahrazena daní z přidané hodnoty, kromě toho členské země EU dosáhly shody v otázce, které typy spotřebních daní mají být využívány. Na druhé straně je oblast přímých daní značně citlivou otázkou a řada iniciativ ze strany Evropské komise byla zamítnuta v důsledku odlišných národních zájmů. Během ekonomické krize se znovu objevila potřeba obnovit jednání dotýkající se daňové harmonizace, zejména pak ve formě další koordinace vybraných typů daní.

Cílem příspěvku je prověřit možnosti zavedení systému zdanění v domácí zemi jako jednotného modelu zdanění SME v Evropské unii a dále navrhnout možné způsoby alokace základů daně mezi jednotlivé členské státy Evropské unie. Příspěvek analyzuje možnost zavedení systému zdanění v domácí zemi a upozorňuje na možné dopady do daňových příjmů jednotlivých států. V rámci výzkumu bylo zjištěno, že v Evropské unii existuje devět států, ve kterých by ani po zavedení systému nebylo možno vytvářet skupiny pro daňové účely. V závěru příspěvek navrhuje využití alokační rovnice pro rozdělení základu daně skupiny a navrhuje konkrétní proměnné této rovnice.

Příspěvek se zabývá problematikou vazby mezi pravidly účetního výkaznictví a daňovými pravidly. Analyzovány jsou jednak argumenty pro konvergenci obou systémů, ale také argumenty pro zachování oddělenosti systémů. Prezentovány jsou i odlišné přístupy k měření vazby mezi pravidly účetního výkaznictví a daňovými pravidly. S využitím metodiky Lamb, Nobes a Roberts, jež umožňuje vzájemné srovnání mezi zeměmi, je v příspěvku změřena vazba mezi pravidly účetního výkaznictví a daňovými pravidly v České republice. Výsledky ukazují, že Česká republika se ve vazbě mezi účetním výkaznictvím a daňovým systémem nachází zhruba uprostřed mezi anglosaským systémem, kde dominuje oddělenost obou systémů, a kontinentálním systémem, kde naopak existuje velmi úzká vazba mezi systémem finančního výkaznictví a daňovým systémem.