G39 - Corporate Finance and Governance: OtherNávrat zpět

Příspěvek se zabývá rolí oborových standardů v procesu optimalizace kapitálové struktury konkrétního podniku. Vedle procesu aktivní optimalizace mohou firmy využít dostupných oborových standardů a upravit své zadlužení na této úrovni. Problém však spočívá v identifikaci tohoto oborového standardu. V rámci příspěvku byly analyzovány odvětvové standardy v sedmnácti oblastech a to z pohledu České republiky, USA, světa a Evropy. I když v jednotlivých oblastech jsou výsledky poněkud rozdílné, je možné zobecnit, že zadlužení firem v ČR je většinou vyšší, než je tomu v USA, Evropě, i celkově ve světě. Může to být důsledek dřívějšího benevolentního přístupu v oblasti poskytování bankovních úvěrů. Další zajímavý závěr vyplývá ze zjištění, že zadlužení z tržních hodnot je většinou nižší než z účetních, což svědčí o vyšší tržní hodnotě než hodnotě účetní vlastního kapitálu. Na základě vyhodnocení výše uvedených údajů byly doporučeny maximální oborové hodnoty zadlužení pro firmy v ČR s tím, že postup řešení byl identifikován ve třech základních skupinách, podle rozdílů v jednotlivých hodnotách zadlužení v daných oblastech.

Příspěvek se zabývá problematikou vlivu daní na finanční řízení a rozhodování podniku. Podnik může být daněmi ovlivněn buď v pasivní, nebo aktivní podobě, přičemž v pasivní podobě je podnik nucen strpět určité negativní daňové důsledky nebo naopak může pozitivní daňové důsledky využít. V aktivní podobě podnik využije daně ve smyslu možnosti rozhodnout se o určité variantě s cílem zvyšovat tržní hodnotu firmy či naplňovat další podnikové cíle. Klíčovou roli budou hrát daně z příjmů, které budou ovlivňovat zejména rozhodování o volbě příslušné právní formy podnikání, investiční rozhodování, riziko podnikání a způsoby financování podniku. Daň z přidané hodnoty bude ovlivňovat zejména cash flow podniku v případě, že podnik je plátcem této daně. Spotřební a ekologické daně mohou negativně ovlivnit konkurenceschopnost podniku v případě, že by tyto daně byly v okolních zemích výrazněji nižší. Majetkové daně hrají pouze okrajovou roli. Významnou roli bude hrát také vzájemné interakce státu a podnikové sféry, zejména pokud se týká daňově uznatelných nákladů, odpočitatelných položek či slev na dani.

Smlouvy o úrovni služeb (SLA) týkající se zejména služeb v oblasti výzkumu a vývoje a jiných nehmotných statků je nutné z daňového hlediska v rámci nadnárodní skupiny spojených podniků ošetřit nastavením transferových cen. To však generuje mnohé problémy, které je třeba identifikovat a navrhnout vhodná a reálně aplikovatelná řešení, aby bylo minimalizováno riziko, že správce daně transakce s licenčními popř. jinými poplatky ve skupině posoudí jako zakázané přelévání zisků, resp. základů daní do daňově výhodnějších zemí. Hlavní problémy při tomto vyvstávají zejména s měřitelnosti užitků u příjemce nehmotných statků, kde je základem ekonomická racionalita, a to i na straně poskytovatele, dále způsob alokace nákladů poskytovatele na obchodované nehmotné statky a určení obvyklé výše ziskové přirážky nad náklady poskytovatele. Autor článku identifikuje teoretické řešení a navrhuje praktické možnosti vypořádání se s teoretickými závěry.

Finanční krize odkryla významné nedostatky v systému řízení rizik finančních institucí. Hlavní kritika směřuje do neadekvátního zacházení s inovativními finančními produkty s nedostatečným krytím kapitálem jejich tržních rizik, neadekvátním oceněním těchto produktů s významnou závislostí na externím ohodnocení ratingovými agenturami, netransparentním vypořádáním těchto produktů prostřednictvím OTC, neadekvátním řízení kolaterálu v kombinaci se zaujímáním vysoké finanční páky v těchto pozicích a nezdravých koncentracích na několik málo protistran. Navrhované změny v regulaci odstraňují hlavní nedostatky v systému řízení rizik, jakými jsou přísnější postupy pro řízení rizika likvidity, celkové zvýšení kapitálových požadavků a transparentnosti u kreditních derivátů, sekuritizací, odbourání uznatelnosti hybridního a konvertibilního kapitálu z Tier 1 kapitálu; přísnější požadavky na rizikové modely v kombinaci s požadavky na provádění stresového testování pro zabezpečení kapitálového pokrytí extrémních tržních událostí.

Mezi moderní metody finančního řízení patří i možnost využití smluv o podílení se na nákladech (cost contribution arrangements), popř. smluv o přispívání na náklady (cost sharing arrangements), které jsou zpravidla vynakládány spojenými závislými subjekty, aby získaly očekávané užitky deklarované v těchto smlouvách a zároveň optimalizovaly své daňové povinnosti. Účelem je provádění společného výzkumu a vývoje, výroby či získávání majetku nebo práv, anebo sdílení služeb, a to s konečným důsledkem snížení nákladů nebo zvýšení tržeb. V článku řešená problematika souvisí s transferovými cenami a tím i uplatňovanými přístupy v této oblasti - zejména principem tržního odstupu. Vodítkem k metodice stanovení správnosti rozvržení na podíly na náklady je Směrnice OECD o převodních cenách. Různorodost činností, které lze pod hlavičkou CCA, CSA zajišťovat je značná a tímto je třeba v mnoha aspektech podřídit také komplexně pojatou metodiku stanovení samotných podílů na nákladech v konečné fázi, přičemž toto vychází z ekonomické racionality.

Článek se věnuje aktuální problematice samoregulace na pojistném trhu a demonstruje na konkrétním příkladu následky její nevhodné implementace. Úvodní stať přibližuje autorův pohled na vymezení samoregulace. Dále práce přibližuje čtenářům prostředí, ve kterém byla vydána publikace "Ampelcheck Geldanlage" Svazem spotřebitelů Hamburk. Publikace byla vydána zejména za účelem omezení informační asymetrie ze strany pojistných zprostředkovatelů a korekce chování klientů při výběru investičních instrumentů vhodných pro tvorbu finančních rezerv na postproduktivní období života. Protože však v ní došlo k několika zjednodušením, které u pojistných produktů vedly k chybným závěrům, tak se stěžejní část práce věnuje analýze v publikaci učiněných závěrů a jejich konfrontací se současným stavem vědy. Stať potvrdila, že základním předpokladem pro efektivní implementaci jakéhokoli nástroje samoregulace je předem probíhající vzájemná komunikace a koordinace všech dotčených stran.

Článek se zabývá problematikou vymezení, ocenění a vykazování informací o nekvalitních výkonech. Po vymezení pojmu nekvalitních výkonů se podrobněji zabývá zejména nekvalitními výkony v hmotné produkci. V této oblasti se zaměřuje na postup při jejich zjišťování, na účetní zobrazení nekvalitních výkonů v nedokončené produkci a na dopad řešení důsledků nekvalitních výkonů na základ daně z příjmů.