G32 - Financing Policy; Financial Risk and Risk Management; Capital and Ownership Structure; Value of Firms; GoodwillNávrat zpět

Článek se zabývá očekávanými dopady plánované transpozice směrnice EU - "Anti-Tax Avoidance Directive" (ATAD), resp. návrhu novely zákona o daních z příjmů, která mj. zavádí administrativní omezení daňové uznatelnosti nákladových úroků, na výši daňových štítů v rámci oceňování společnosti. Článek na konkrétním případu prezentuje časovou distorzi v kalkulaci daňové uznatelnosti nákladových úroků a výší cizího úročeného kapitálu. Dále pak definuje obecné vzorce pro výpočet daňového štítu po zohlednění regulace včetně modelu pro druhou fázi ocenění. Článek pak definuje hlavní témata v oblasti oceňování podniků, na které bude mít regulace vliv.

Cílem článku je rozebrat odpovědnost auditora nejprve obecně a následně v souvislosti s transferovými cenami u spojených osob. Východiskem pro hodnocení transferových cen z pohledu auditu při ověřování účetních závěrek je pohled účetních předpisů a auditorských standardů. Článek, v návaznosti na rozbor odpovědnosti auditora, analyzuje rozhodování justice na základě vztahu zprávy auditora a transferových cen. Provedený výzkum vycházející z judikatury Nejvyššího správního soudu poukazuje na pochybení auditorů při vydání výroků k účetním závěrkám. Z výsledků výzkumu je patrné, že se auditor správnému nastavení transferových cen dostatečně nevěnoval. Důsledkem jsou pak nejen daňové doměrky, ale i nesprávně vykázané informace o nákladech (výnosech) a výsledku hospodaření účetních jednotek v jejich účetních závěrkách.

Příspěvek zkoumá závislost výše nákladů cizího kapitálu na dvou finančních ukazatelích, kterými jsou ukazatel úrokového krytí a výše úročeného cizího kapitálu. Účelem je zhodnotit, zda jsou tyto ukazatele vhodné k odhadu nákladů cizího kapitálu pro účely oceňování podniků. Ukazatel úrokového krytí byl zvolen z toho důvodu, že je hlavní komponentou modelu úrokového krytí navrženého
A. Damodaranem (2006), který odborná literatura doporučuje, jako jednu z možných metod vhodných k odhadu nákladů cizího kapitálu. Tento model však nevychází z českých podmínek a dat. Pomocí regresní analýzy tedy v tomto příspěvku zkoumám, do jaké míry je tento ukazatel schopný predikovat náklady cizího kapitálu českých podniků. Jako druhý zde testovaný ukazatel jsem zvolila absolutní výši dluhu, protože tuto veličinu považuji za aproximaci objemu úvěru, kdy s rostoucím objemem lze očekávat pokles úrokové sazby. Za tímto účelem byl vybrán vzorek 8 358 v České republice aktivních podniků z let 2013-2016, na nichž byla regresní analýza provedena. Bylo zjištěno, že mezi zvolenými ukazateli a náklady cizího kapitálu existuje slabá nepřímá závislost a že při určité kombinaci obou faktorů lze náklady cizího kapitálu odhadnout u 65 % zkoumaných společností s odchylkou menší než 1,5 procentního bodu.

Příspěvek se zabývá porovnáním stres test modelů institucí využívající pro stanovení kapitálového požadavku metodu IRBA. Pro konstrukci stres testů bylo využito různých přístupů k determinaci hodnot rizikových parametrů PD, EAD a LGD. Kromě modelu VEC, který provazuje rizikové parametry a vybrané makroekonomické veličiny, byly konstruovány stres testy pomocí modelu absolutních hodnot, modelu relativních změn a modelu VaR, resp. CVaR. Jednotlivé přístupy byly testovány a vzájemně porovnány ve dvou úrovních. V první úrovni docházelo pouze k stresování rizikového parametru PD a následně ve druhé úrovni všech rizikových parametrů. Empirickou analýzou na reálném portfoliu retail klientely působící na území České republiky v období 2005 - 2017 byly mezi některými přístupy prokázány výrazné rozdíly v hodnotě kapitálu. Rovněž bylo prokázáno, že užitím vhodné metody při stresování pouze parametru PD, lze dosáhnout totožné hodnoty kapitálu jako v případě stresování všech rizikových parametrů simulující podmínky požadované Basilejským výborem.

Příspěvek se zabývá tématem konstrukce stres testu institucí využívající pro stanovení kapitálového požadavku metodu IRBA. Pro kvantifikaci vazeb mezi makroekonomickými veličinami a rizikovými parametry PD, EAD a LGD bylo využito modelu VEC. Kromě samotné výstavby modelu VEC, příspěvek prezentuje proces volby vhodných makroekonomických veličin a agregaci rizikových parametrů. Při následné konstrukci stresového scénáře byla využita metoda maximální penalizace rizikového parametru PD z důvodu neprokázání vazeb mezi makroekonomickými veličinami a parametry EAD a LGD. Empirická analýza jednotlivých proměnných a následná kvantifikace hodnoty kapitálu pro účely stres testu byla provedena na reálném portfoliu retail klientely.

Cílem tohoto příspěvku je provedení analýzy kapitálové struktury akciových společností působících v České republice v zemědělství, průmyslu a stavebnictví. S využitím základních principů a ukazatelů finanční analýzy je pozornost věnována nejen úrovni věřitelského rizika, které je sledováno jak ve vztahu k odvětví, tak podle institucionálního vlastnictví, ale je rozebrán i vztah k majetkové struktuře. V souvislosti s moderními teoriemi byl zkoumán i vztah zadlužení k rentabilitě celkových aktiv jako jedné z hlavních determinant kapitálové struktury a ve vztahu ke krátkodobému finančnímu managementu byly sledovány hodnoty likvidity. Výsledky ukazují, že míra zadlužení se ve sledovaném období výrazně nemění a že z hlediska zdrojů financování dominuje základní kapitál doplněný nerozdělenými zisky, z cizích zdrojů je kromě krátkodobých závazků významné bankovní financování. Z hlediska příklonu k jednotlivým teoriím kapitálové struktury lze nalézt argumenty jak pro trade-off, tak pro pecking order teorii.

Příspěvek se zabývá tématem stanovení výše rezerv pro úvěrové ztráty. Mezi nejpoužívanější způsoby stanovení výše rezerv využívané úvěrovými institucemi patří metody úrovně přechodu a Markovových řetězců. Cílem příspěvku je ukázat a vysvětlit jednotlivé kroky vedoucí ke kvantifikaci výše rezerv pro úvěrové ztráty užitím zmíněných metod a dále charakterizovat příčiny rozdílné úroveň rezerv jednotlivých přístupů. Metody úrovně přechodu a Markovových řetězců jsou následně testovány na dvou reálných portfoliích retail klientely ve dvou různých zemích. Pomocí empirických testů byly prokázány značné rozdíly potvrzující teoretický předpoklad rozdílné úrovně rezerv tvořených užitím metod úrovně přechodu a Markovových řetězců.

Příspěvek se zabývá zajišťovacím účetnictvím portfolia aktiv a závazků. Zároveň poskytuje stručné porovnání současně účinné úpravy zajišťovacího účetnictví vtělené ve standardu IAS 39 a nastupující úpravy v IFRS 9. Cílem příspěvku je zvýraznit možné spojení mezi pravidly zajišťovacího účetnictví a řízením zisku, navíc je ukázáno, jak může být strategie řízení rizik společnosti ovlivněna, aby mohlo být zajišťovacího účetnictví dosaženo. Příspěvek zároveň poskytuje krátký přehled doposud realizovaného výzkumu v oblasti řízení zisku a účetnictví derivátů.

Cílem příspěvku je na problematiku nízkých návratností v tuzemsku nabídnout nový pohled. S ohledem na specifika České republiky se článek dotýká teorie zastoupení před insolvenčním řízením. Vzhledem k tomu, že bankovní věřitelé mají lepší vyjednávací možnosti v porovnání s ostatními třídami věřitelů, je pohled zaměřen na jejich aktivitu při zahajování úpadku. Na základě specifického postavení jednotlivých skupin dlužníků před insolvenčním řízením se článek snaží odhadnout, jaké procento insolvencí by mohlo být v České republice spuštěno bankovním věřitelem. Bankovní věřitelé mají silnější monitorovací a vymáhací prostředky, což jim dává specifickou možnost zahájit řízení v lepším časovém horizontu než jiným věřitelům.

Asymetrické informace patří mezi jednu z forem tržního selhání, která vede k nedokonalosti na trhu a k selhávání jeho efektivity. Na kapitálovém trhu se s notnou dávkou informační asymetrie můžeme setkat již při samotném vstupu společnosti na veřejný kapitálový trh, tedy při primárních emisích akcií (IPO). Při IPO může docházet k situacím, kdy více informovaná strana emitující společnosti zneužije svého postavení vzhledem k potenciálním investorům. Informační asymetrie pak může být identifikována jednak při samotném načasování IPO, zkoumána pak může být prostřednictvím efektů podhodnocení emisního kurzu a nižší výkonnosti akcií z primární emise. Následující článek se bude zabývat projevem informační asymetrie při načasování vstupu na burzu, signalizačním efektem při samotné emisi a také nižší výkonností akcií z IPO.

Stavebnictví je významným indikátorem konjunkturálního vývoje ekonomiky, protože je svázáno s pohyby a odchylkami národního hospodářství. V tomto duchu reaguje přímo a pružně na všechny změny v hospodářském cyklu a působí i multiplikativně na rozvoj dalších odvětví. Investování do výstavby totiž vyvolává v ekonomice celý řetěz poptávky po statcích a službách, což se odráží především v oblasti aktivit ekonomických subjektů, v zaměstnanosti a rovněž ve veřejných rozpočtech. Cílem článku bylo analyzovat a zhodnotit vývoj odvětví stavebnictví v podmínkách České a Slovenské republiky. Příspěvek se zabývá analýzou produkční síly odvětví stavebnictví, tj. vývoje podílu na hrubém domácím produktu země a vlivem vstupu zahraničního kapitálu (přímých zahraničních investic) na produkční výkonnost tohoto sektoru.

Pouze firmám, které jsou schopny dokonale ovládat nejen obchodní stránku podnikatelské činnosti (odbyt výrobků a služeb je bezesporu smyslem existence každé firmy), ale také stránku finanční, která představuje velmi významnou součást strategického rozhodování, jsou schopny obstát v relativně silné konkurenci současného ekonomického prostředí. Nejdůležitějšími parametry z hlediska fungování podniku jsou tak rentabilita a likvidita, neboť jejich hodnotami jsou měřeny dva základní cíle existence každého podniku, tedy zajištění platební schopnosti a tvorba pozitivních efektů z podnikatelské činnosti. Důraz je v kontextu s těmito ukazateli kladen rovněž na aspekty vývoje ekonomického cyklu a indikátory důvěry. Komparace byla provedena na úrovni oborů podnikání. Cílem příspěvku je vyhodnotit z praktického hlediska teoretické podklady vyplývající ze skutečnosti, že nízká úroveň rentability bude z hlediska ekonomických ukazatelů znamenat, že bude zároveň držena vysoká likvidita a naopak.

Článek prohlubuje problematiku stanovení transferových cen v nadnárodních společnostech či obecně v podnikovém uskupení. Pojednává o tvorbě transferové ceny za vnitropodnikově poskytované financování. Autor se zaměřuje především na vyvození principů metodiky z obecné teorie. Tyto principy pak konfrontuje s legislativním prostředím České republiky. Po stanovení metodiky tvorby obvyklé úrokové sazby upozorňuje na faktické dopady testu kapitalizace do ocenění dle principu tržního odstupu.

Článek prohlubuje problematiku stanovení transferových cen v nadnárodních společnostech či obecně v podnikovém uskupení. Pojednává o tvorbě transferové ceny za vnitropodnikově poskytované financování. Autor se zaměřuje především na vyvození principů metodiky z obecné teorie. Tyto principy pak konfrontuje s legislativním prostředím České republiky. Po stanovení metodiky tvorby obvyklé úrokové sazby upozorňuje na faktické dopady testu kapitalizace do ocenění dle principu tržního odstupu.

Práce analyzuje v teoretické rovině způsoby ocenění úrokových swapů (IRS) a poskytuje oceňovací vzorce, jimiž lze ocenit standardní a amortizovaný úrokový swap v podnikové praxi. A to jak v okamžiku jeho uzavření a tak i pro potřeby přecenění úrokového swapu, který byl uzavřen v minulosti. Práce zmiňuje rovněž potíže, s jakými se lze setkat při snaze zachytit úrokový swap v podvojném účetnictví. Zejména jde o potíže se zachycením swapu jako investičního nástroje s "nulovou" cenou v aktivech či zvětšování bilanční sumy v případech, kdy je úrokový swap zachycen jako dvojice operací "nakoupený dluhopis" a "emitovaný dluhopis".

Článek je zaměřen na analýzu rizika vznikajícího ze změn rizikové prémie emitenta. Podrobně zmiňuje faktory ovlivňující výši rizikové prémie vycházející z teoretického rámce modelů defaultu a empirických studií. Pro měření refinančního rizika je navrženo využití metody Value at Risk vycházející z tržních dat pozorovaných kreditních spreadů. Pro emitenty dluhopisů by stresový scénář založený na datech z finanční krize z roku 2008 měl být přirozenou součástí systému řízení rizik. Zároveň je v textu podrobně rozebrán speciální případ českého dluhopisového trhu a jeho specifika.

Článek se zabývá problematikou řízení kurzového rizika v nevládních neziskových organizacích. Tyto organizace mají v porovnání s podnikatelským sektorem pouze omezené možnosti, jakým způsobem mohou tato svá rizika řídit. Tato omezení jsou také předmětem tohoto článku. Článek se nicméně zejména soustředí na návrh zásad při konstrukci systému řízení kurzových rizik v NNO. Nejprve je popsán základní teoretický rámec a terminologie, která se užívá při popisu postupů, jakými NNO přepočítávají náklady projektu z primární měny do měny reportovací při sestavování finanční zprávy donorovi. Následně jsou s využitím případové studie diskutovány jednotlivé postupy, jejich výhody a nevýhody ve vztahu k řízení projektu a zejména ve vztahu k řízení kurzových rizik. V závěru jsou formulována doporučení pro NNO, jakým způsobem nastavit svůj controllingový systém tak, aby kurzová rizika byla co možná nejlépe řízena.

Finanční krize odkryla významné nedostatky v systému řízení rizik finančních institucí. Hlavní kritika směřuje do neadekvátního zacházení s inovativními finančními produkty s nedostatečným krytím kapitálem jejich tržních rizik, neadekvátním oceněním těchto produktů s významnou závislostí na externím ohodnocení ratingovými agenturami, netransparentním vypořádáním těchto produktů prostřednictvím OTC, neadekvátním řízení kolaterálu v kombinaci se zaujímáním vysoké finanční páky v těchto pozicích a nezdravých koncentracích na několik málo protistran. Navrhované změny v regulaci odstraňují hlavní nedostatky v systému řízení rizik, jakými jsou přísnější postupy pro řízení rizika likvidity, celkové zvýšení kapitálových požadavků a transparentnosti u kreditních derivátů, sekuritizací, odbourání uznatelnosti hybridního a konvertibilního kapitálu z Tier 1 kapitálu; přísnější požadavky na rizikové modely v kombinaci s požadavky na provádění stresového testování pro zabezpečení kapitálového pokrytí extrémních tržních událostí.

Článek se věnuje aktuální problematice samoregulace na pojistném trhu a demonstruje na konkrétním příkladu následky její nevhodné implementace. Úvodní stať přibližuje autorův pohled na vymezení samoregulace. Dále práce přibližuje čtenářům prostředí, ve kterém byla vydána publikace "Ampelcheck Geldanlage" Svazem spotřebitelů Hamburk. Publikace byla vydána zejména za účelem omezení informační asymetrie ze strany pojistných zprostředkovatelů a korekce chování klientů při výběru investičních instrumentů vhodných pro tvorbu finančních rezerv na postproduktivní období života. Protože však v ní došlo k několika zjednodušením, které u pojistných produktů vedly k chybným závěrům, tak se stěžejní část práce věnuje analýze v publikaci učiněných závěrů a jejich konfrontací se současným stavem vědy. Stať potvrdila, že základním předpokladem pro efektivní implementaci jakéhokoli nástroje samoregulace je předem probíhající vzájemná komunikace a koordinace všech dotčených stran.

Rozvoj podnikání a hlavně rozvoj nových forem vlastnictví vyžaduje nové formy financování investičních projektů s cílem zabezpečení efektivnosti investic za současné minimalizace rizika. Jednou z takových a u nás novou formou financování je financování prostřednictvím vstupního (venture) kapitálu. Tato forma financování umožňuje zvyšovat konkurenceschopnost na straně nabídky kapitálu a na druhé straně umožňuje investovat volný kapitál, který akumulují investiční společnosti, což umožňuje firmám jejich rozvoj a zvyšuje jejich konkurenceschopnost v mezinárodní soutěži.