G30 - Corporate Finance and Governance: GeneralNávrat zpět

Článek se zabývá očekávanými dopady plánované transpozice směrnice EU - "Anti-Tax Avoidance Directive" (ATAD), resp. návrhu novely zákona o daních z příjmů, která mj. zavádí administrativní omezení daňové uznatelnosti nákladových úroků, na výši daňových štítů v rámci oceňování společnosti. Článek na konkrétním případu prezentuje časovou distorzi v kalkulaci daňové uznatelnosti nákladových úroků a výší cizího úročeného kapitálu. Dále pak definuje obecné vzorce pro výpočet daňového štítu po zohlednění regulace včetně modelu pro druhou fázi ocenění. Článek pak definuje hlavní témata v oblasti oceňování podniků, na které bude mít regulace vliv.

Z důvodu transparentnosti a opakovatelnosti je standardizace postupů v rámci finančního účetnictví i v rámci oceňování aktiv dlouhodobým trendem. Proces standardizace však v obou těchto odvětvích probíhá relativně odděleně, což s sebou přináší některé problémy. Jedním z možných problémů je, že v rámci různých standardů jsou stejné pojmy definovány různým způsobem. Právě jeden takový případ je v rámci tohoto textu zkoumán hlouběji. Rozdílnost definice fair value v rámci IFRS a IVS v praxi může vést k řadě nedorozumění. Tento text porovnává pojetí fair value v rámci obou standardů, upozorňuje na dopady tohoto rozdílu při praktickém použití standardů. Dále je také na vzorku 24 společností obchodovaných na Burze cenných papírů Praha prostřednictvím analýzy účetních závěrek za rok 2014 zkoumána míra a kvalita uplatnění standardu IFRS 13 u vybraných společností působících na území ČR ve snaze zjistit přístup uživatelů IFRS 13 k definičnímu rámci fair value. Výsledkem tohoto zkoumání je zjištění, že uplatnění standardu IFRS 13 ze strany společností neodpovídá požadavkům kladeným na ně standardy.

Cílem tohoto příspěvku je analyzovat dopad přeshraničních fúzí a akvizic na bohatství akcionářů u akvizujících firem z rozvojových zemí, se zaměřením na integraci kapitálových trhů. Práci zkoumá, jaký dopad má oznámení o převzetí na akcie akcionářů akvizujících firem ze seskupení států TIMPS. Data jsou z období 2000-2010 a analýza je provedena pomocí Event study metodologii. Výsledky analýzy ukazují významné pozitivní abnormální výnosy pro akvizující firmy. Tato studie by mohla být prospěšná pro akcionáře, manažery globálních fondů, jakožto i pro finanční regulátory.

Jednou z významných rolí standardizace finančního účetnictví je podat jednotný pohled na hospodaření podniku a jeho finanční pozici, který přispěje k věrnému obrazu a porozumění ze strany investorů a regulačních autorit. Tento článek se zaměří na oblast informační povinnosti zejména při primárních emisích akcií. Pozornost bude věnována burzám, jelikož právě burzovní domy začaly významněji využívat koncepty IFRS a US GAAP při zveřejňování povinných informací ohledně hospodaření kotovaných společností. Srovnání jednotlivých přístupů bude založeno na analýze požadavků jednak světově významných burz (NYSE, NASDAQ, LSE a HKSE).

Článek ukazuje způsob jakým je možno v soudně znalecké praxi přistupovat k problematice prokazování existence nadměrného obchodování na majetkovém účtu klienta obchodníka s cennými papíry, přičemž na majetkovém účtu klienta jsou obchodovány tzv. deriváty - především futures, opce a ETF fondy investující podstatnou část svých aktiv do futures a opcí. Dále jsou v práci popsány, které pomohou v soudně znalecké praxi indikovat tzv. kontrolu obchodníka cennými papíry nad zákaznickým účtem klienta. Je diskutována rovněž problematika výpočtů ukazatelů (především C/E) a neexistence jednoznačných algoritmů, které popisují způsob výpočtů ukazatelů indikujících nadměrné obchodování a to nejen u portfolií obsahujících deriváty. Zvláštní pozornost je věnována problematice stanovení velikosti majetkové újmy vzniklé klientovi v důsledku nadměrného obchodování.

Pouze firmám, které jsou schopny dokonale ovládat nejen obchodní stránku podnikatelské činnosti (odbyt výrobků a služeb je bezesporu smyslem existence každé firmy), ale také stránku finanční, která představuje velmi významnou součást strategického rozhodování, jsou schopny obstát v relativně silné konkurenci současného ekonomického prostředí. Nejdůležitějšími parametry z hlediska fungování podniku jsou tak rentabilita a likvidita, neboť jejich hodnotami jsou měřeny dva základní cíle existence každého podniku, tedy zajištění platební schopnosti a tvorba pozitivních efektů z podnikatelské činnosti. Důraz je v kontextu s těmito ukazateli kladen rovněž na aspekty vývoje ekonomického cyklu a indikátory důvěry. Komparace byla provedena na úrovni oborů podnikání. Cílem příspěvku je vyhodnotit z praktického hlediska teoretické podklady vyplývající ze skutečnosti, že nízká úroveň rentability bude z hlediska ekonomických ukazatelů znamenat, že bude zároveň držena vysoká likvidita a naopak.

Podnikatelské subjekty zapsané v obchodním rejstříku mají povinnost zveřejnit účetní závěrku nejpozději do konce následujícího účetního období ve sbírce listin. Tato povinnost zveřejňování vychází z předpisů Evropské unie. Cílem zveřejňování je snaha ochránit třetí strany, zejména obchodní partnery při uzavírání obchodních smluv. Na rozdíl od jiných zemí EU, české společnosti tuto povinnost zveřejňování účetní závěrky v praxi často nedodržují. Článek se zabývá výzkumem podnikatelských subjektů, které se dostaly do krizové hospodářské situace a procházejí insolvenčním řízením a odpovídá na otázku, zda alespoň tyto podnikatelské subjekty v ČR plní své zákonné povinnosti.

Teoreticky nejvhodnějším kritériem pro hodnocení investičních projektů je čistá současná hodnota. Vnitřní výnosové procento neumí řešit situace s nekonvenčním peněžním tokem a se vzájemně se vylučujícími projekty. Modifikované vnitřní výnosové procento má univerzálnější charakter a nemusí se při něm používat iterace. Předpokládá reinvestici ve výši požadované míry výnosu. Je tak závislé na požadované výnosnosti jako čistá současná hodnota.

Článek se zabývá vlivem celosvětové finanční krize na produktivitu práce v českých podnicích spadajících do analýz Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky. Snaží se poukázat na přizpůsobení podniků novým podmínkám. Článek se zaměřuje na potvrzení či vyvrácení předpokladu, že po propadu produktivity práce, která byla důsledkem celosvětové finanční krize, se podniky dostaly nejpozději v roce 2011 na předkrizovou úroveň. Dále je předmětem zájmu článku zjištění, jak se projevuje zdrženlivost podniků v nabírání nových pracovníků na vývoji osobních nákladů.

Cílem tohoto příspěvku bylo zkoumání využití efektivních daňových sazeb ve vztahu k různým druhům aktiv a zdrojům financování pro výpočet daňových klínů ke stanovení vlivu zdanění na investiční rozhodování. Metodologie používaná k výpočtu efektivních daňových sazeb je založena na přístupu vytvořeném autory Kingem a Fullertonem (1984), která je nejvíce rozšířenou metodou pro výpočet tzv. daňových klínů. Výše daňových klínů se liší podle typu aktiv: strojů, budov, zásob a typu finančních zdrojů: akcie, dluh, nerozdělený zisk. Efektivní daňové sazby jsou sazby, které berou v úvahu nejen zákonem stanovenou sazbu daně ze zisku, ale také ostatní aspekty daňového systému, které ovlivňují celkovou výši zaplacené daně a výnosnost investic, zohledňují také osobní zdanění. Daňový systém, který zajišťuje své příjmy způsobem, který nevyvolává distorzní efekty, se považuje za neutrální daňový systém. Cílem tohoto příspěvku bylo na bázi výpočtu daňových klínů posoudit, do jaké míry zdanění v České republice může ovlivňovat investiční rozhodování (porovnání let 2000 a 2010).

Jedním z hlavních cílů každé společnosti je zvyšování výkonnosti a šetrný přístup k životnímu prostředí. Je zřejmé, že vlastníci a manažeři potřebují mít k dispozici informace o environmentálních záležitostech a jejich ekonomických důsledcích v sociálním prostředí. Proto by měl být účetní systém přizpůsoben těmto novým informačním potřebám; měl by postihnout ekonomické, environmentální a sociální souvislosti podnikání v oblasti nákladů a výnosů. Pro účely správného rozhodování vlastníků a manažerů je třeba v oblasti environmentálních nákladů pracovat s alokací těchto nákladů na odpovědnostní střediska, podnikatelské činnosti a výkony. Při rozhodování o environmentálních záležitostech nelze opomenout existenci externalit a jejich negativní nebo pozitivní dopady v rámci udržitelného rozvoje společnosti.

Příspěvek se zabývá vztahem manažerského účetnictví a podnikových financí z hlediska odborného i pedagogického. Bylo prokázáno, že ani moderní koncept manažerského účetnictví založený na multikriteriálním přístupu k řízení a měření strategického postavení podniku včetně využití informací z vnějšího prostředí a tzv. měkkých prvků není v rozporu s pojetím podnikových financí orientovaných na finanční rozhodovací procesy s cílem maximalizovat tržní hodnotu firmy. Naopak toto moderní pojetí tzv. strategicky orientovaného manažerského účetnictví může výrazným způsobem zkvalitnit informace poskytované pro účely finančního rozhodování. Týká se to zejména oblasti investičního rozhodování, finanční analýzy a plánování, ekonomické přidané hodnoty, řízení zásob a oceňování podniku výnosovými metodami. Také z hlediska pedagogického se oba předměty vzájemně nepřekrývají s výjimkou několika dílčích oblastí. Je možné doporučit, promítnou do osnov výuky podnikových financí širší odkazy na manažerské účetnictví jakožto kvalitního zdroje nezbytných rozhodovacích informací.

Příspěvek si klade za cíl posoudit teoretickou i praktickou reálnost optimalizace kapitálové struktury konkrétního podniku. Opírá se při tom o základní rozbor jednotlivých teoretických přístupů a jejich možného využití při konkrétní optimalizaci. Stejně tak analyzuje praktickou uplatnitelnost jednotlivých teorií a zabývá se řešením jednotlivých aplikačních problémů, které při praktické optimalizaci vznikají. Z hlediska teoretického se jako nejvhodnější jeví teorie klasická a teorie manželů Neumaierových, neboť obě skýtají možnost empirického stanovení optimálního dluhového poměru. Podnik se však nejprve musí rozhodnout, zda bude provádět aktivní optimalizaci či zda se spokojí s kopírováním oborových standardů nebo zda bude respektovat pevně stanovený hierarchický pořádek. V případě aktivní optimalizace podnik může využít obě výše zmíněné teorie skýtající konkrétní hodnoty zadlužení a přiklonit se k některé z nich na základě dalších aspektů, např. dle teorie Brealyho a Myerse. Optimálnímu zadlužení se však lze jen přiblížit a to díky různým přístupům k řešení aplikačních problémů vybraných teorií. Optimální struktura kapitálu se bude lišit také subjektivním přístupem podniku k vlastní optimalizaci.

Některé země přijaly IFRS bez váhání, jiné je přijaly jen zčásti či se jejich přijetí dokonce brání. Judge aj. (2010) došli k závěru, že stupeň, jímž jsou IFRS přejímány uvnitř národních ekonomik, je výslednicí tlaku vyvíjeného institucionálně: ten může být donucovací, napodobující nebo nařizující. Diskuse k článku směřuje k potvrzení, že proces přijetí IFRS je řízen spíše tlakem oficiálních institucí než ekonomickou výhodností pro ty subjekty, kteří IFRS implementují. Naproti tomu názor autorů, že důsledkům přijetí IFRS bylo věnováno více (až dostatek) pozornosti než důvodům k jejich přijetí, je shledán kontroverzním. Pokud jde o Evropskou unii, lze prokázat, že výzkum v oblasti nákladů a přínosů spojených s implementací IFRS je naprosto nedostatečný.

Stále rostoucí požadavky na manažerské účetnictví ve vztahu k environmentálním a sociálním otázkám se projevují i do kalkulací nákladů. Kalkulace nákladů je základním předpokladem pro hodnocení přínosu výkonu, tento přínos tradiční manažerské účetnictví posuzuje na základě marží a zisků výkonů; tato kritéria nabývají různých modifikací a vyjádření ve vztahu k úlohám, které se mají řešit. Na druhé straně většinou vycházejí pouze z nákladů a výnosů vyjadřovaných v účetnictví, a to ve finančním, hodnotovém a ekonomickém pojetí. Přitom je třeba si uvědomit, že nelze přínos výkonu posuzovat výhradně na bázi ekonomických kritérií, ale je třeba brát v úvahu i tzv. environmentální a sociální náklady a přínosy. Inspirací pro to může být například rozšířený koncept kalkulace životního cyklu výkonu. Kalkulace nákladů výkonů tradičně zahrnovaly náklady související s vytvořením a distribucí produktu v daném období. Zkracování životního cyklu produktu a relativní nárůst nákladů vznikajících v období před zahájením etapy "výroby" a prodeje výkonu a i nákladů vzniklých až po ukončení, spojených s odstraňováním následků vyústily v kalkulaci životního cyklu, která začala zohledňovat veškeré náklady vzniklé s výkonem v průběhu celého životního cyklu. Kalkulace životního cyklu však umožňuje zahrnout do nákladů produktu i náklady kapitálu a i další přínosy a náklady spojené s produktem, které mají právě environmentální a sociální charakter.

Příspěvek se zabývá podrobněji vztahem mezi rentabilitou, finanční výkonností a dluhovým financováním. Struktura kapitálových zdrojů, zejména výše cizích zdrojů, a náklady na jednotlivé zdroje financování představují nejdůležitější faktory ovlivňující rentabilitu a hodnotu podniku, patří k nejvýznamnějším krokům ve finančním rozhodování. Úkolem pro finanční analýzu je zkoumat, zda použití cizího kapitálu bylo výhodné nebo nevýhodné pomocí následujících kritérií výhodnosti použití cizích zdrojů (ziskový účinek finanční páky, úroková marže, index finanční páky). Míra zadlužení je považována za základní faktor finančního rizika a finanční stability. Výnosnost vložených prostředků (rentabilita celkového kapitálu a rentabilita vlastního kapitálu) musí vždy konfrontována s finančním rizikem. Vlastníci, manažeři, věřitelé mají zájem o uspokojivou finanční výnosnost spolu s trvalým zachováním odpovídající finanční situace, která umožní trvalý rozvoj podniku.

Článek je věnován Franku Donaldsonovi Brownovi, tvůrci velmi často používaného modelu rozkladu ukazatelů rentability aktiv a rentability vlastního kapitálu. První část popisuje jeho úspěšnou kariéru manažera ve společnostech E. I. du Pont de Nemours and Company a General Motors Corporation. Druhá část představuje původní model z r. 1912 a z r. 1919. Třetí část se zabývá odezvou tohoto modelu v praxi a teorii.

Transnacionální společnosti získávají stále větší vliv v ekonomikách jednotlivých zemí. Stávají se hlavními aktéry v globální ekonomice. Článek se zabývá pojetím a úlohou TNCs v ekonomice země. Poukazuje na jejich pozitivní i negativní působení. Pozornost je věnována cílům a specifickým rysům finančního řízení TNCs a transferovému mechanismu TNCs pro přesouvání peněžních prostředků. Dále jsou charakterizována specifika a různé varianty krátkodobého a dlouhodobého finančního managementu TNCs.

Obsahem příspěvku je stručná charakteristika výzkumu provedeného R. Amitem a C. Zottem a zhodnocení možnosti využití tohoto výzkumu v rámci oceňování podniku. Výzkum byl zaměřen na identifikaci specifických zdrojů tvorby nové hodnoty ve firmách z oblasti elektronického obchodování. Jako hlavní zdroje se ukázaly efektivnost, komplementarita, připoutání a novost. Článek doporučuje tato zjištění jako vhodná pro využití při ocenění podniku, a to zejména tak, že tyto čtyři zdroje by měly být u elektronických obchodů analyzovány v rámci strategické analýzy a v rámci analýzy ziskové marže.

Obsah posuzovaného článku je zaměřen na rozpracování kategorie hraniční hodnoty, která je zde chápána jako veličina s více dimenzemi. V rámci přípravy na jednání o prodeji podniku si partneři musejí vyjasnit nejen hraniční cenu, ale i ostatní vyjednávací parametry, a to tak, aby se jejich blahobyt v případě uskutečnění transakce pokud možno zvýšil oproti situaci, kdyby transakci neuskutečnili. V této obecné poloze má model hraniční hodnoty pouze teoretický význam, ale lze jej chápat jako první krok k dalšímu rozvinutí teorií Kolínské školy.

Příspěvek představuje základní milníky vývoje a současný stav hedgeových fondů, vymezuje pojem hedgeový fond a přibližuje hlavní investiční strategie hedgeových fondů. V části o problémech spojených s měřením výkonnosti rozebírá hlavní zkreslení indexů hedgeových fondů. Na základě průměrných ročních výnosů, alfa faktoru modelu CAPM, Sharpova a Sortinova indexu analyzuje výkonnost hedgeových fondů v letech 1994-2008 v porovnání s indexy S&P500, MSCI World a Russell 2000. Hlavním zjištěním je skutečnost, že ačkoliv některé strategie dosáhly v analyzovaném období vyšších výnosů v porovnání s vybranými tržními indexy hedgeové fondy jako celek nedocílily při zohlednění zkreslení výkonnosti specifické pro indexy hedgeových fondů vyšších výnosů oproti tržním indexům. Potenciál hedgeových fondů však spočívá ve flexibilitě a schopnosti pružněji reagovat na extrémní tržní podmínky. Uvedenou skutečnost dokazuje jednak nižší volatilita výnosů v analyzovaném období a jednak nadprůměrná výkonnost hedgeových fondů v období krizí na kapitálových trzích vzhledem ke zvoleným tržním indexům.

Článek je zaměřen na možnosti postupů při oceňování podmíněních závazků. V první části se článek zabývá potřebou oceňování podmíněných závazků pro účely podnikových kombinací a případných negativních efektů při opomenutí ocenění podmíněných závazků. V druhé části článek nabízí možnosti, které jsou dle autora vhodné pro oceňování podmíněných závazků. Pozornost je věnována hlavně simulačním metodám, metodám rozhodovacích stromů. V třetí části je připraven praktický příklad možného ocenění potenciálního závazku za pomocí metody Monte Carlo a za softwarové podpory programu Crystal Ball.

Spolehlivým indikátorem dynamického rozvoje firmy je výsledná hodnota podniku. Při sestavování plánu musí stanovené cíle indikovat výslední hodnotu podniku na konci plánovacího období, diskontovanou k výchozímu roku vyšší než je tomu na začátku zmíněného období. Vhodnými nástroji měření jsou instrumenty hodnotového managementu, které mohou ve finančním řízení být využitý jako systém včasného varování.

Článek se zabývá několika praktickými problémy, se kterými se potýkají oceňovatelé podniků. Jsou to výběr relevantního trhu pro odhad budoucího ekonomického vývoje podniku, vazba mezi strategickou a finanční analýzou podniku, vztah mezi výší odpisů a investic v budoucích letech, rozhodování mezi oceněním na omezenou a neomezenou dobu, návrh na nižší diskontní sazbu pro nejbližší roky pro perspektivní podniky a upozornění na úskalí regresní analýzy pro vyjádření vztahu mezi ekonomickým vývojem podniku a vývojem relevantního trhu. Autor varuje před zjednodušováním, se kterým se setkal v některých oceňovacích posudcích.

Metody hodnocení efektivnosti investičních projektů pomocí diskontovaného peněžního toku se ve vyspělých zemích i v ČR stále více podílejí na evaluaci projektů firem. Při jejich aplikaci v praxi však často dochází k různým pochybením, která nepříznivě ovlivňují kvalitu hodnocení projektů. Chybné postupy se objevují zejména při kvantifikaci peněžních toků z projektu a při volbě požadované míry výnosnosti. Kapitálové výdaje jsou chápány často zúženě jen v podobě investičních nákladů, sledovaných v účetnictví. Nezahrnují různé další výdaje, spojené s investováním a nutné pro komplexní hodnocení efektivnosti projektu. Také čisté peněžní příjmy z projektu často neberou v úvahu princip přírůstkovosti, vliv inflace, jsou často nadměrně optimistické a nerespektují některé další principy kapitálového plánování. Požadovaná míra výnosnosti není vždy v symetrickém vztahu s kalkulací čistých peněžních příjmů. Náklady cizího kapitálu, jako součást požadované míry výnosnosti, jsou nesprávně ztotožňovány jen s úroky a nezohledňují krátkodobé úvěry, které se permanentně opakují.

Naše i zahraniční praxe dává při ocenění podniku přednost metodě diskontovaných peněžních toků. Tento článek zkoumá některé vztahy mezi metodou diskontovaných peněžních toků a ostatními výnosovými metodami, které nejsou postaveny na peněžních tocích, ale na výsledcích hospodaření. Jedná se především o metodu ekonomické přidané hodnoty a metodu kapitalizovaných čistých výnosů. Jedním z hlavních zkoumaných vztahů mezi výnosovými metodami je skutečnost, že investice zachycuje metoda diskontovaných peněžních toků formou investičních výdajů, zatímco metody založené na výsledcích hospodaření pracují s náklady plynoucími z kapitálu potřebného pro tyto investice. Článek dále zkoumá vtah zisků a vyplácených dividend při výnosovém ocenění podniku a poukazuje na jednu z předností metody ekonomické přidané hodnoty oproti metodě diskontovaných peněžních toků, kterou je menší podíl pokračující hodnoty na výsledné hodnotě podniku a tím pádem menší citlivost výsledku na obtížné odhady parametrů pro druhou fázi.

Příspěvek stručně shrnuje různé teorie optimální kapitálové struktury firem. Informuje o výsledcích posledních analýz, zabývajících se tzv. determinanty kapitálové struktury (míra zadlužení). Dochází k závěru, že tyto analýzy potvrzují nutnost více-kriteriálního přístupu k volbě kapitálové struktury: vedle minimalizace nákladů kapitálu je třeba respektovat zejména výši a strukturu majetku podniku, dynamiku jeho zisku aj. faktory.

Studium historie teoretických názorů umožňuje lépe odhadnout směr budoucího vědeckého bádání. Cílem článku je poukázat na hlavní vývojové linky u některých aspektů finanční teorie zaměřené na hmotné investice a vyslovit tezi o dalším směřování této teorie. Sledovanými problémy byly historie úroku, využití úrokového počtu pro investiční rozhodování, počátky investiční teorie, vztah vnitřní výnosového procenta k čisté současné hodnotě, empirické studie využívání investičních metod v praxi, organizační stránka procesu investičního rozhodování a simulace.

Rozvoj podnikání a hlavně rozvoj finančních trhů vyžaduje nové formy financování s cílem zabezpečení efektivnosti investic za současné minimalizace rizika. Klíčovým faktorem při rozhodování o alokaci kapitálu je hledání takového nástroje, který by minimalizoval riziko investora a maximalizoval výnos. Jednou z možností je rozhodování pomocí ratingu, za předpokladu že je konstruován na základě širšího hodnocení výkonnosti firmy s důrazem na tvorbu hodnoty firmy.

Jedná se o recenzi knihy Milana Hrdého z Fakulty ekonomické Západočeské university v Plzni s názvem Hodnocení ekonomické efektivnosti projektů EU v České republice vydané v nakladatelství ASPI Publishing v roce 2006. Kniha analyzuje základní problémy, se kterými se čtenář setká při hodnocení efektivnosti těchto projektů. Je výsledkem teoretických i praktických zkušeností autora, který se investičním rozhodováním podniku zabývá.

Posuzovaný článek pojednává o možnosti zkoumat ekonomické přínosy přechodu na mezinárodní účetní standardy. Tyto přínosy jsou spatřovány především v možnosti zlepšit informovanost investorů, snížit tím rizika pro investory a to by mělo přinést snížení nákladů kapitálu. Shrnutí výsledků studií však ukazuje, že se danou a celkem logickou vstupní hypotézu nepodařilo potvrdit. Autor se domnívá, že další výzkum přinese lepší výsledky. Jeho očekávání však není příliš reálné. Je totiž zřejmé, že vzhledem k omezeným možnostem měřit náklady kapitálu a vydělit vliv zavádění mezinárodních účetních standardů bude asi sotva možné uvedenou hypotézu někdy empiricky potvrdit.

Teorie zastoupení se v literatuře poprvé objevila v 70. letech v dílech Rosse (1973) a Jensena s Mecklingem (1976). Jejími východisky byly transakční náklady, asymetrické informace, morální hazard a nepříznivý výběr. Postupně se tato teorie prosadila nejen v ekonomických vědeckých disciplínách, ale např. i v sociologii a politologii. Z hlediska financí podniku se jako nejdůležitější pro rozvoj této disciplíny jeví vliv nákladů zastoupení na tržní hodnotu firmy. Významné místo má tato teorie i při vysvětlování optimální kapitálové struktury a dividendové politiky. Rovněž v české odborné literatuře se objevuje stále více zastánců této teorie.

Obsahem příspěvku je stručná charakteristika a diskuse k zajímavé studii zkoumající rozdíly v hodnotách firem zjištěných oceňovacími metodami oproti jejich tržním hodnotám vycházejících ze skutečných cen akcií na kapitálových trzích. Studie byla provedena na vzorku firem, které prošly finanční restrukturalizací podle amerického Konkursního zákona. Příspěvek upozorňuje na vybrané aspekty této studie i na některá problematická místa.

České účetní normy definují řádné, mimořádné a mezitímní účetní závěrky. Pro nepravidelné informační potřeby mají sloužit především mimořádné účetní závěrky a mezitímní účetní závěrky. Praxe potřebuje informace typu účetní závěrky i v dalších situacích, které nejsou uvedeny v normách a použití účetních závěrek v těchto případech je v rozporu se zákonem o účetnictví. Uvedená skutečnost může mít vážné důsledky, pokud se na takovéto "nelegální" účetní závěrky přímo odvolávají smlouvy, znalecké posudky apod. Řešení problému vidíme ve změně pojetí mezitímní účetní závěrky, a to podle vzoru obsaženého v IAS 34 - Mezitímní vykazování, tj. periodické mezitímní účetní závěrky sestavované např. čtvrtletně.

Systém informací manažerského účetnictví je možno koncepčně odlišit ve dvou relativně samostatných průřezech, a to manažerské účetnictví pro řízení po linii výkonů (kalkulačněvýkonové) a pro řízení po linii odpovědnosti (odpovědnostní). Kalkulačně výkonové účetnictví poskytuje detailní informace pro zjištění a posouzení skutečné ziskovosti výkonů (s podrobnějším členěním podle zákaznických skupin a distribučních kanálů), na rozdíl od odpovědnostního účetnictví, které využívá odlišná kritéria pro měření výkonnosti středisek, umožňuje oddělit odpovědnost za řízení základních hodnotových veličin (nákladů, výnosů a zisku).V bankách představuje produktový, organizační a klientský průřez manažerského účetnictví jeden koncepčně shodný přístup, jehož hlavním kritériem je skutečně dosažená ziskovost ve trojím analytickém členění. Tato odlišnost je způsobena charakteristickými vlastnostmi produktů v bankovním sektoru, konkrétní podobou procesu jejich tvorby a s tím bezprostředně souvisejícím systémem odpovědnostního řízení

Příspěvek se zaměřuje na diskusi možnosti praktické aplikace výsledků empirické studie soukromých výhod kontroly v podmínkách ČR. Nejprve stručně shrnuje nesporné teoretické přínosy nového pohledu na kontrolní prémie a v druhé části upozorňuje na některé metodologické a aplikační problémy výsledků studie a vysvětluje, proč v podstatě nejsou dostatečně zobecnitelné, aby mohly být vodítkem pro stanovení kontrolní prémie v praxi.

Článek se zabývá specifiky dlouhodobého finančního managementu. Zvláštní pozornost je věnována vývojovým tendencím v teorii a praxi rozhodování o efektivnosti investičních projektů, ve financování podnikových investic a ve státní podpoře podnikových investic a účasti soukromých firem na financování investic státu.

Článek podává výsledky 42 oceňovacích posudků, které posluchači Institutu oceňování majetku Vysoké školy ekonomické zpracovali v letech 1997 až 2004 a v nichž použili současně ocenění výnosovou a věcnou (majetkovou) metodou (IOM VŠE, 2004). Výsledky obou oceňovacích metod srovnává s účetní hodnotou. Vypovídací hodnota závěrů je omezena tím, že k dispozici byly pouze posudky zpracované v rámci tohoto Institutu. Zkoumání je zpracováno z pěti hledisek v přehledných tabulkách. Věcné ocenění převyšuje jak účetní hodnotu, tak výnosové ocenění jak v celkových peněžních sumách, tak v počtech podniků. Výnosové ocenění je v průměru velmi blízké účetním hodnotám. Z toho vyplývá, že produktivita (a řada dalších kvalitativních podnikových ekonomických ukazatelů) je v průměru nižší, než odpovídá hodnotám vloženému majetku.