G28 - Financial Institutions and Services: Government Policy and RegulationNávrat zpět

Článek se zabývá problematikou kapitálových požadavků TLAC a MREL, jakožto nástrojů pro zajištění dostatečné absorpční a rekapitalizační kapacity bank pro případ selhání. Článek prezentuje i) komparativní analýzu obou požadavků, přičemž jsou identifikovány hlavní rozdíly obou standardů týkající se institucionální působnosti, způsobu stanovení minimální výše požadavku a kritéria podřízenosti způsobilých nástrojů; ii) v rámci komparace obou požadavků je též provedena deskripce některých změn rámce pro krizové řízení v podobě směrnice BRRD, jejíž revize vešla v platnost v roce 2019; iii) příspěvek poskytuje deskripci přístupu České národní banky, která je podle zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu orgánem pro řešení krize na finančním trhu, ke stanovení MREL založený na celkovém objemu rizikových expozic (TREA) a pákového poměru.

Článek se zabývá aplikací makroobezřetnostní politiky v České republice po téměř šestileté zkušenosti s určováním dílčích makroobezřetnostních cílů a výběrem odpovídajících nástrojů. Srovnává doporučenou metodiku Evropské rady pro systémová rizika s uplatňovanou metodikou České národní banky. Vybrané zdroje nestability a korespondující nástroje jsou rozděleny do dvou skupin. První skupinu tvoří nástroje, které svým významem a dopadem podléhají velkým diskusím. Jde o proticyklickou kapitálovou rezervu a řízení rizik u retailových úvěrů zajištěných rezidenčními nemovitostmi. Druhou skupinu nástrojů reprezentuje kapitálová rezerva pro krytí systémového rizika a kapitálová rezerva pro systémově významné banky, metodika pro omezení koncentrace svrchovaných expozic a bezpečnostní kapitálová rezerva

Příspěvek se zabývá porovnáním stres test modelů institucí využívající pro stanovení kapitálového požadavku metodu IRBA. Pro konstrukci stres testů bylo využito různých přístupů k determinaci hodnot rizikových parametrů PD, EAD a LGD. Kromě modelu VEC, který provazuje rizikové parametry a vybrané makroekonomické veličiny, byly konstruovány stres testy pomocí modelu absolutních hodnot, modelu relativních změn a modelu VaR, resp. CVaR. Jednotlivé přístupy byly testovány a vzájemně porovnány ve dvou úrovních. V první úrovni docházelo pouze k stresování rizikového parametru PD a následně ve druhé úrovni všech rizikových parametrů. Empirickou analýzou na reálném portfoliu retail klientely působící na území České republiky v období 2005 - 2017 byly mezi některými přístupy prokázány výrazné rozdíly v hodnotě kapitálu. Rovněž bylo prokázáno, že užitím vhodné metody při stresování pouze parametru PD, lze dosáhnout totožné hodnoty kapitálu jako v případě stresování všech rizikových parametrů simulující podmínky požadované Basilejským výborem.

Předmětem tohoto článku je porovnání více než tří desítek studií dopadů navýšené kapitálové přiměřenosti na úvěrovou činnost obchodních bank. Cílem je poskytnout srovnání výsledků dosavadního výzkumu v oblasti dopadů navýšené kapitálové přiměřenosti v rámci Basel III. Je představen jak metodologický přístup založený na makroekonomických modelech, tak přístup založený na mikroekonomické analýze. Komplexní makroekonomické modely uvažují dopad navýšení kmenového kapitálu na ziskovou funkci bank při současné úpravě rizikově vážených aktiv, respektive bilanční struktury bank. Mikroekonomické modely vždy vychází z předpokladů ohledně míry platnosti Modigliani-Millerova teorému, přičemž dopady navýšení vlastního kapitálu na průměrné náklady financování banky jsou nejčastěji zkoumány prostřednictvím CAPM modelu. Na základě porovnání existujících studií docházím k závěru, že v rámci současného výzkumu existuje široká shoda ohledně marginálního efektu navýšení kmenového kapitálu obchodní bank na cenu bankami poskytovaných úvěrů. Z pohledu intenzity dopadu je podstatné především tempo navyšování vlastních zdrojů banky, přičemž existuje široká shoda na tom, že v delším období je dopad na ceny bankovních úvěrů nevýznamný. Odhadovaný dopad na objem bankami poskytovaných úvěrů se v rámci jednotlivých studií liší významněji. Důvodem jsou především rozdílné předpoklady, se kterými pracují jednotlivé studie v oblasti elasticity poptávky po bankovních úvěrech a nákladů navýšení vlastního kapitálu bank.

Tento článek se zabývá vývojem v sektoru družstevních záložen v České republice. První část práce popisuje historii sektoru a faktory, které jej ovlivňují. Druhá část se zabývá vývojem družstevních záložen v posledních letech. Ukazatele finanční analýzy popisují vývoj odvětví a ukazují vliv jednotlivých událostí, např. odebrání povolení k činnosti jako družstevní záložna nebo transformace na banku. Hlavní důraz je kladen na novelu zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů, který upravil povinnosti členů družstevních záložen a zajistil tak větší participaci těchto členů na chodu samotné družstevní záložny. V příspěvku je také popsán vliv prostředí nízkých úrokových sazeb na vývoj ziskovosti a návratnosti vlastního kapitálu. Závěr práce je věnován předpovědi budoucího vývoje s ohledem na změny regulace a tržního prostředí.

Příspěvek připomíná 90. výroční založení Národní banky Československé. První část charakterizuje Bankovní úřad ministerstva financí jako první československou monetární autoritu a jako předchůdce Národní banky Československé. Ve druhé části jsou analyzovány složité okolnosti, za nichž došlo k ustavení Národní banky Československé. Závěrečná část pojednává o Národní bance Československé jako o první centrální bance na našem území.

Článek je zaměřen na teoretickou a praktickou dimenzi třetí generace regulačních standardů Basilejského výboru. Implementace nových pravidel se ukazuje složitější, než se původně předpokládalo. Výzkum soudobé teorie bankovní regulace se zaměřuje především na čtyři oblasti, kterými jsou: faktory určující cenu bankovního kapitálu, kanály přenosu bankovních krizí, design záchranné sítě a optimální míra regulace. Praktický vývoj regulace není vždy v souladu s doporučeními ekonomické teorie, protože podoba regulatorního rámce podléhá lobbistickým tlakům různých zájmových skupin, včetně samotných bank. Cílem tohoto článku je upozornit na hlavní směry současného teoretického výzkumu a výzvy, které před vývojem bankovní regulace stojí. Hlavní pozornost je věnována kapitálové přiměřenosti, morálnímu hazardu a daňovému zvýhodnění dluhového financování. Je zkoumán dopad změn kapitálové přiměřenosti, daňové politiky a deregulace na stabilitu obchodních bank.

Dne 23. července 2014 byla v Úředním věstníku Evropské unie publikována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (dále jen "Směrnice"). Transpozice této Směrnice do právních řádů členských států by měla vést k posílení harmonizace právního prostředí v oblasti retailového bankovnictví. Hlavním cílem tohoto příspěvku bude charakterizovat Směrnici a zjistit prostřednictvím metod dedukce a analýzy, zda jsou vybrané banky na území České republiky připraveny již v současné době aplikovat tu její část, která pojednává o službách spojených s vedením účtu se základními prvky. Z pohledu autora bude vyhodnoceno, zda skutečně dojde k rozšíření dostupnosti poskytovaných platebních služeb, avšak ve vazbě na rizika, která s touto aktivitou mohou být spojena právě u těch subjektů, které budou stát na straně poskytovatelů těchto služeb. Lze tedy definovat i hypotézu, spočívající v následujícím tvrzení, které se bude snažit autor potvrdit či vyvrátit: "Služby vyžadované Směrnicí pro účet se základními prvky poskytují vybrané úvěrové instituce již v současné době, v této části bude tedy implementace směrnice bezproblémová." Článek charakterizuje systém účetní evidence, která byla platným účetním systémem na území Československa dle dostupných zdrojů v letech 1953-1965 (její zavádění probíhalo od roku 1951). Článek hledá shodné a rozdílné prvky s dnešním účetním systémem a zároveň se snaží o rehabilitaci této doby aspoň co do účetního systému. Cílem tohoto článku je seznámení současného čtenáře s jednou z dříve užívaných variant účetního systému. Využitá metoda je kritická analýza právních předpisů a logiky účetního systému té doby (na základě rešerší z dostupných pramenů, zejm. soudobého odborného tisku). Text nabízí kromě teoretických základů vycházejících z tehdy platných právních norem také pohled na praktickou část účetnictví, tedy samotné účtování.

Článek se zabývá odvozením kvantitativní prognózy poptávky po životním pojištění v ČR na roky 2015-2018. Pro tento účel byl převzat kauzální model vytvořený na půdorysu zemí OECD, zahrnující jak makroekonomické, tak demografické a sociální proměnné; jako ekvivalent poptávky pak byla zvolena hustota ŽP v populaci. Výsledky indikují, že v současném období hospodářského růstu by měla růst i spotřeba životního pojištění, což je v ostrém rozporu s reálným vývojem v roce 2015. Tento rozpor je zřejmě důsledkem restrukturalizace distribuce ŽP, která kulminuje diskuzí o legislativní regulaci získatelských provizí zprostředkovatelů. Také alternativní scénář dopadů provizní regulace byl podroben modelování, přičemž výsledky indikují zásadní obchodně-poptávkové konsekvence.

Článek ukazuje způsob jakým je možno v soudně znalecké praxi přistupovat k problematice prokazování existence nadměrného obchodování na majetkovém účtu klienta obchodníka s cennými papíry, přičemž na majetkovém účtu klienta jsou obchodovány tzv. deriváty - především futures, opce a ETF fondy investující podstatnou část svých aktiv do futures a opcí. Dále jsou v práci popsány, které pomohou v soudně znalecké praxi indikovat tzv. kontrolu obchodníka cennými papíry nad zákaznickým účtem klienta. Je diskutována rovněž problematika výpočtů ukazatelů (především C/E) a neexistence jednoznačných algoritmů, které popisují způsob výpočtů ukazatelů indikujících nadměrné obchodování a to nejen u portfolií obsahujících deriváty. Zvláštní pozornost je věnována problematice stanovení velikosti majetkové újmy vzniklé klientovi v důsledku nadměrného obchodování.

Daň z finančních transakcí byla vybrána částí reprezentace Evropské unie ze škály možných daňových zátěží finančního trhu, o kterých se začalo diskutovat v souvislosti s následky finanční krize. Cílem stati bylo zabývat se daní z finančních transakcí v kontextu názoru vybraných teoretiků i představitelů praxe, představit škálu možných přístupů a detailněji se zaměřit na vybrané řešení a jeho rizika. V závěru jsou vyhodnoceny cíle, které s aplikací daně spojují její příznivci. Daň z finančních transakcí v sobě nemá stabilizující faktory, naopak lze očekávat v důsledku jejího zavedení ve vybraných státech Evropské unie posílení prvků nestability.

Příspěvek se zaměřuje na často zcela opomíjené subjekty ekonomických analýz a to české družstevní záložny. Konkrétně se zaměřujeme na analýzu kapitálové přiměřenosti čtyř největších záložen, která je podprůměrná nejen v porovnání se zbytkem trhu, ale i v porovnání s českými bankami. Růst uvěrových aktivit čtyř největších kampeliček se v posledním období ukazuje jako vysoký až rizikový, což vede k snižování jejich kapitálové přiměřenosti. Nižší kapitálová vybavenost následně vede k snížené odolnosti sektoru záložen vůči zvýšeným rizikům, která přináší stávající ekonomická krize. Naše analýza odhaduje, že pokud největší družstevní záložny výrazně nezpomalí svůj růst, tak jenom do konce roku 2013 budou potřebovat navýšit svůj kapitál minimálně o 2,2 mld. Kč. Jinými slovy, téměř zdvojnásobit svůj stávající kapitál. Potřeba v krátké době významně zvýšit kapitál se může částečně přenést na klienty záložen ve formě zdražení úvěrů nebo snížení úroků z depozit. V horším případě tato potřeba může vést kampeličky i k aktivitám, které významně a negativně ovlivní jejich stabilitu, např. k investicím do velice rizikových projektů, nedostatečnou tvorbou opravných položek a nadhodnocováním kapitálové přiměřenosti, nebo porušením zákonných limitů angažovanosti. Domníváme se, že české kampeličky jsou dynamitem na českém finančním trhu a měla by se jim věnovat vyšší pozornost ze strany jejich regulátora ČNB.

Příspěvek se zabývá vymezením obsahu a cílů bankovní unie. Pojednává o vzájemných vazbách jednotlivých prvků, na kterých je bankovní unie postavena. Přestože bankovní unie je logickým pokračováním evropské integrace, nepovažuje autor v současné době realizaci bankovní unie pro EU za přínosnou. Pokud by bankovní unie byla realizována, Česká republika by se měla snažit vyjednat podmínky eliminující rizika na český bankovní sektor a zajišťující rovnoprávné postavení ve srovnání se zeměmi eurozóny, neměla by však zůstat mimo bankovní unii. Současná stabilita českého bankovního systému nemusí být trvalá a rizika spojená s nezapojením do bankovní unie mohou být mnohem větší než možné negativní dopady, které by pro nás mohly vyplynout, pokud bychom se staly součástí bankovní unie.

Článek se zabývá stavebním spořením, které je z hlediska objemu finančních prostředků významnou částí finančního trhu v České republice. Stavební spoření je v České republice založeno na institucionálním modelu s podporou státu a z hlediska vkladů a úvěrů tvoří uzavřený systém. Stěžejním parametrem je státní podpora, která má zásadní vliv na vysokou atraktivitu stavebního spoření jako vkladového produktu. Nižší atraktivita následkem chystaných změn a s ní spojená ztráta části vkladů po vázací době by mohla díky nesouladu splatnosti aktiv a pasiv vést k zvýšenému likviditnímu riziku stavebních spořitelen.

Článek pojednává o hledání vhodného modelu tržně konformní regulace na českých finačních trzích. Je diskutováno v současnosti v ČR platné uspořádní integrovaného dohledu nad finančními trhy v rámci ČNB. Dále jsou komentovány názory Světové banky na některé otázky corporate governance v pojišťovncitví a při ochraně spotřebitele na finančním trhu. Autoři jsou zastánci nezvyšování míry regulace na finačních trzích.