G24 - Investment Banking; Venture Capital; Brokerage; Ratings and Ratings AgenciesNávrat zpět

Diskusní příspěvek se zaměřuje na předpoklady vzniku, vývoje a důsledky burzovně obchodovaných fondů. V příspěvku jsou nejdříve rozebrány definiční charakteristiky efektivního chování akciových trhů jako elementárního předpokladu poptávky investičního publika po pasivní správě portfolia. Následně je věnována pozornost podstatě burzovně obchodovaných fondů a jejich prudkému rozvoji v posledních dekádách. Rozebrány jsou rovněž jednotlivé druhy burzovně obchodovaných fondů. V závěrečné části příspěvku jsou pak předmětem diskuse některá rizika prudkého rozvoje této finanční inovace, která výrazně mění zaměření investičního managementu, a to jak individuálního, tak i institucionálního.

Diskusní příspěvek se zaměřuje na vznik a vývoj vídeňského burzovního trhu. V příspěvku jsou nejdříve rozebrány hlavní důvody založení Vídeňské burzy. Dále je věnována pozornost investičnímu boomu a následnému železničnímu krachu v roce 1873. V následující části příspěvku je diskutován vývoj vídeňského burzovnictví po rozpadu Rakouska-Uherska. V závěrečné části příspěvku jsou pak rozebrány klíčové důvody dlouhodobé stagnace vídeňského burzovnictví.

Diskusní příspěvek se zaměřuje na identifikaci hlavních důvodů slabého postavení burzovního trhu v českém ekonomickém systému. V příspěvku je nejdříve rozebrána struktura burzovního trhu a jeho postavení. Dále je věnována pozornost dopadu kuponové privatizace na fungování českého burzovního trhu. V následující části příspěvku jsou diskutovány omezení rozvoje burzovního trhu v podmínkách univerzálního modelu bankovnictví. V navazující části je identifikován chybějící motor burzovního trhu, což je podle našeho názoru dostatečně kapitalizovaný penzijní pilíř zaměřený na investování do tuzemských akciových instrumentů. Pozornost je rovněž věnována negativnímu vlivu nepřiměřené regulace v různých fázích vývoje investičního prostředí. V závěrečné části příspěvku jsou pak rozebrány nejen dosud neúspěšné snahy o rozvoj burzovnictví, ale jsou diskutovány i náměty pro zvýšení významu burzovního trhu v české ekonomice.

Předmětem tohoto článku je porovnání více než tří desítek studií dopadů navýšené kapitálové přiměřenosti na úvěrovou činnost obchodních bank. Cílem je poskytnout srovnání výsledků dosavadního výzkumu v oblasti dopadů navýšené kapitálové přiměřenosti v rámci Basel III. Je představen jak metodologický přístup založený na makroekonomických modelech, tak přístup založený na mikroekonomické analýze. Komplexní makroekonomické modely uvažují dopad navýšení kmenového kapitálu na ziskovou funkci bank při současné úpravě rizikově vážených aktiv, respektive bilanční struktury bank. Mikroekonomické modely vždy vychází z předpokladů ohledně míry platnosti Modigliani-Millerova teorému, přičemž dopady navýšení vlastního kapitálu na průměrné náklady financování banky jsou nejčastěji zkoumány prostřednictvím CAPM modelu. Na základě porovnání existujících studií docházím k závěru, že v rámci současného výzkumu existuje široká shoda ohledně marginálního efektu navýšení kmenového kapitálu obchodní bank na cenu bankami poskytovaných úvěrů. Z pohledu intenzity dopadu je podstatné především tempo navyšování vlastních zdrojů banky, přičemž existuje široká shoda na tom, že v delším období je dopad na ceny bankovních úvěrů nevýznamný. Odhadovaný dopad na objem bankami poskytovaných úvěrů se v rámci jednotlivých studií liší významněji. Důvodem jsou především rozdílné předpoklady, se kterými pracují jednotlivé studie v oblasti elasticity poptávky po bankovních úvěrech a nákladů navýšení vlastního kapitálu bank.

Článek je zaměřen na teoretickou a praktickou dimenzi třetí generace regulačních standardů Basilejského výboru. Implementace nových pravidel se ukazuje složitější, než se původně předpokládalo. Výzkum soudobé teorie bankovní regulace se zaměřuje především na čtyři oblasti, kterými jsou: faktory určující cenu bankovního kapitálu, kanály přenosu bankovních krizí, design záchranné sítě a optimální míra regulace. Praktický vývoj regulace není vždy v souladu s doporučeními ekonomické teorie, protože podoba regulatorního rámce podléhá lobbistickým tlakům různých zájmových skupin, včetně samotných bank. Cílem tohoto článku je upozornit na hlavní směry současného teoretického výzkumu a výzvy, které před vývojem bankovní regulace stojí. Hlavní pozornost je věnována kapitálové přiměřenosti, morálnímu hazardu a daňovému zvýhodnění dluhového financování. Je zkoumán dopad změn kapitálové přiměřenosti, daňové politiky a deregulace na stabilitu obchodních bank.

Tento příspěvek rozebírá regulatorní odezvu na globální finanční krizi s důrazem na regulaci obchodů se spekulativními investičními instrumenty na vlastní účet bankovních domů. Diskutujeme nejen realizované změny v americkém finančním systému, ale pozornost také věnujeme implementaci Vickersova pravidla ve Velké Británii. Dodd-Frank Act zavedl poměrně rychle citlivou regulaci vlastních obchodů bank s investičními instrumenty. Regulatorní odezva na globální finanční krizi rovněž změnila regulatorně-dohledový přístup k bankám v EU. Nový návrh evropské směrnice o strukturálních opatřeních zvyšujících odolnost bank v EU má však velmi restriktivní charakter, poněvadž překvapivě kombinuje jak Volckerovo, tak Vickersovo pravidlo.

Výzkumný úkol, jehož výsledky jsou v příspěvku shrnuty, řešil dílčí problematiku rizikového kapitálu a prověřoval domněnku o vyšší četnosti růstu veličiny výkonnost zaměstnance ve srovnání s četností růstu počtu zaměstnanců v podnicích financovaných rizikovým kapitálem. Při zpracování empirického výzkumu bylo využito především metod popisné statistiky. Při zkoumání celého souboru sledovaných podniků bylo zjištěno, že 63 % podniků vykazovalo vyšší četnost růstu veličiny výkonnost zaměstnance, v případě 23 % podniků byla zjištěna vyšší četnost růstu veličiny počet zaměstnanců. Při sledování změny výkonnosti zaměstnance a počtu zaměstnanců zjištěných v roce před vstupem investora a prvním roce vstupu investora rizikového kapitálu bylo vyšetřeno, že v případě 57 % podniků klesla výkonnost zaměstnance a v případě 61 % podniků klesl počet zaměstnanců. Dalším rovinou výzkumu byla komparace četnosti růstu sledovaných veličin během kooperace podniku s investorem a po výstupu investora z podniku. Zde byl formulován poznatek, že v podnicích, ve kterých působil rizikový kapitál v České republice, signifikantně častěji rostla výkonnost zaměstnanců než jejich počet, a to nejen v době přítomnosti investora, ale i po jeho odchodu.

Churning je jednou z neetických praktik používaných brokery při obchodování na účet klienta. Spočívá v nadměrném, pro klienta nevýhodném obchodování na jeho účet ze strany brokera. Tato technika je poměrně podrobně popsána v oblasti obchodování s klasickými (nepákovými) finančními nástroji včetně kvantitativních ukazatelů. Cílem tohoto příspěvku je objasnit rozdíly, které jsou mezi pákovými a nepákovými finančními nástroji z hlediska metod měření objemu obchodů při posuzování churningu. Autor dochází k závěru, že posuzování churningu musí být založeno na tom, zdali počet a charakter realizovaných obchodů byl adekvátní k naplnění investorovy strategie. Rozdílnost derivátových kontraktů neumožňuje stanovit jednotné kvantitativní ukazatele, které by mohly vzhledem ke své výši spolehlivě indikovat churning při obchodování libovolného derivátu. K tomuto účelu by bylo možné využít kvantitativní ukazatele pouze v případě, kdy by se navzájem porovnávaly případy nejen shodné z hlediska typu investičního nástroje, ale i shodné investiční strategie a zejména finanční páky.

V příspěvku jsou analyzovány různé typy durace,což je míra reakce ceny dluhopisu na změnu úrokových sazeb, přičemž se zkoumají jednotlivé faktory, které ovlivní její výši a tím i změnu ceny v důsledku změny úrokové sazby. Jsou diskutovány různé přístupy k výpočtu durace a ukázán její význam pro řízení portfolia dluhopisů.