G21 - Banks; Depository Institutions; Micro Finance Institutions; MortgagesNávrat zpět

Dnešní moderní společnost je technicky a technologicky vyspělá, musí ale čelit vyšší zranitelnosti a volatilitě. V této souvislosti je v ekonomii důležité snažit se účinněji zahrnout do rozhodovacích procesů důsledky jevů s nejednoznačnými nebo nejistými výsledky. Proto je nutné vést diskusi o zpřesněni definice pojmu riziko včetně navazujících pojmů nejistota a neurčitost.

Článek diskutuje redefinici kategorie pojištění z hlediska přínosu behavioralistů empirického ekonoma a kognitivního psychologa N. N. Taleba a D. Kahnemana, motivy k pojištění, vliv na ekonomiku odvětví pojišťovnictví.

Článek hodnotí nezbytné ekonomické změny proběhlé v průběhu devadesátých let s jejich kladnými stránkami i nedostatky. Kriticky se staví k jednotlivým přístupům privatizačního procesu. Vymezuje vliv proběhlých transformačních změn na současnou strukturu v oblasti bankovnictví a pojišťovnictví.

Článek se zabývá aplikací makroobezřetnostní politiky v České republice po téměř šestileté zkušenosti s určováním dílčích makroobezřetnostních cílů a výběrem odpovídajících nástrojů. Srovnává doporučenou metodiku Evropské rady pro systémová rizika s uplatňovanou metodikou České národní banky. Vybrané zdroje nestability a korespondující nástroje jsou rozděleny do dvou skupin. První skupinu tvoří nástroje, které svým významem a dopadem podléhají velkým diskusím. Jde o proticyklickou kapitálovou rezervu a řízení rizik u retailových úvěrů zajištěných rezidenčními nemovitostmi. Druhou skupinu nástrojů reprezentuje kapitálová rezerva pro krytí systémového rizika a kapitálová rezerva pro systémově významné banky, metodika pro omezení koncentrace svrchovaných expozic a bezpečnostní kapitálová rezerva

Tento článek pojednává o dopadu implementace IFRS 9 na bankovní sektor v České republice, přičemž se zaměřuje primárně na data zjistitelná z účetních závěrek bankovních institucí. V rámci analýzy byla zpracována data 33 bankovních institucí, které drží více jak 98 % hodnoty bankovních aktiv v České republice. Výsledky analýzy lze shrnout tak, že implementace IFRS 9 vedla ke snížení hodnoty aktiv "pouze" o cca 0,8 %. Instituce vykazující dle českých účetních pravidel (které však vyžadují implementaci standard IFRS 9) utvořily výrazně méně opravných položek k aktivům, nežli instituce vykazující dle IFRS. Jako nejméně významný lze pokládat dopad na reklasifikaci finančních aktiv, kdy došlo pouze k nevýznamným změnám ve structure držených finančních aktiv.

Předmětem tohoto článku je porovnání více než tří desítek studií dopadů navýšené kapitálové přiměřenosti na úvěrovou činnost obchodních bank. Cílem je poskytnout srovnání výsledků dosavadního výzkumu v oblasti dopadů navýšené kapitálové přiměřenosti v rámci Basel III. Je představen jak metodologický přístup založený na makroekonomických modelech, tak přístup založený na mikroekonomické analýze. Komplexní makroekonomické modely uvažují dopad navýšení kmenového kapitálu na ziskovou funkci bank při současné úpravě rizikově vážených aktiv, respektive bilanční struktury bank. Mikroekonomické modely vždy vychází z předpokladů ohledně míry platnosti Modigliani-Millerova teorému, přičemž dopady navýšení vlastního kapitálu na průměrné náklady financování banky jsou nejčastěji zkoumány prostřednictvím CAPM modelu. Na základě porovnání existujících studií docházím k závěru, že v rámci současného výzkumu existuje široká shoda ohledně marginálního efektu navýšení kmenového kapitálu obchodní bank na cenu bankami poskytovaných úvěrů. Z pohledu intenzity dopadu je podstatné především tempo navyšování vlastních zdrojů banky, přičemž existuje široká shoda na tom, že v delším období je dopad na ceny bankovních úvěrů nevýznamný. Odhadovaný dopad na objem bankami poskytovaných úvěrů se v rámci jednotlivých studií liší významněji. Důvodem jsou především rozdílné předpoklady, se kterými pracují jednotlivé studie v oblasti elasticity poptávky po bankovních úvěrech a nákladů navýšení vlastního kapitálu bank.

Autor analyzuje vývoj českého bankovního sektoru za posledních deset let se zaměřením na vybrané položky aktiv a pasiv s cílem posoudit stav a vývoj likvidity a solventnosti. Banky neměly vážnější problémy ani v letech ekonomického poklesu 2009 a 2012-2013, nepotřebovaly pomoc od centrální banky či od státu. Potenciálním a paradoxním problémem může být vysoký stav volných rezerv u centrální banky. Jde sice o bezriziková a vysoce likvidní, ale také o málo výnosná aktiva. Tento stav rovněž vede k prakticky nulovému stavu půjček bank od centrální banky. Hlavním důvodem dramatického růstu rezerv byly devizové intervence proti koruně. Banky jako celek jsou také solventní, průměrná kapitálová přiměřenost výrazně převyšuje stanovené minimální požadavky. Těžké finanční krize se ve sledovaném období nevztahují na český bankovní systém.

Tento článek se zabývá vývojem v sektoru družstevních záložen v České republice. První část práce popisuje historii sektoru a faktory, které jej ovlivňují. Druhá část se zabývá vývojem družstevních záložen v posledních letech. Ukazatele finanční analýzy popisují vývoj odvětví a ukazují vliv jednotlivých událostí, např. odebrání povolení k činnosti jako družstevní záložna nebo transformace na banku. Hlavní důraz je kladen na novelu zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů, který upravil povinnosti členů družstevních záložen a zajistil tak větší participaci těchto členů na chodu samotné družstevní záložny. V příspěvku je také popsán vliv prostředí nízkých úrokových sazeb na vývoj ziskovosti a návratnosti vlastního kapitálu. Závěr práce je věnován předpovědi budoucího vývoje s ohledem na změny regulace a tržního prostředí.

Článek je zaměřen na teoretickou a praktickou dimenzi třetí generace regulačních standardů Basilejského výboru. Implementace nových pravidel se ukazuje složitější, než se původně předpokládalo. Výzkum soudobé teorie bankovní regulace se zaměřuje především na čtyři oblasti, kterými jsou: faktory určující cenu bankovního kapitálu, kanály přenosu bankovních krizí, design záchranné sítě a optimální míra regulace. Praktický vývoj regulace není vždy v souladu s doporučeními ekonomické teorie, protože podoba regulatorního rámce podléhá lobbistickým tlakům různých zájmových skupin, včetně samotných bank. Cílem tohoto článku je upozornit na hlavní směry současného teoretického výzkumu a výzvy, které před vývojem bankovní regulace stojí. Hlavní pozornost je věnována kapitálové přiměřenosti, morálnímu hazardu a daňovému zvýhodnění dluhového financování. Je zkoumán dopad změn kapitálové přiměřenosti, daňové politiky a deregulace na stabilitu obchodních bank.

Dne 23. července 2014 byla v Úředním věstníku Evropské unie publikována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (dále jen "Směrnice"). Transpozice této Směrnice do právních řádů členských států by měla vést k posílení harmonizace právního prostředí v oblasti retailového bankovnictví. Hlavním cílem tohoto příspěvku bude charakterizovat Směrnici a zjistit prostřednictvím metod dedukce a analýzy, zda jsou vybrané banky na území České republiky připraveny již v současné době aplikovat tu její část, která pojednává o službách spojených s vedením účtu se základními prvky. Z pohledu autora bude vyhodnoceno, zda skutečně dojde k rozšíření dostupnosti poskytovaných platebních služeb, avšak ve vazbě na rizika, která s touto aktivitou mohou být spojena právě u těch subjektů, které budou stát na straně poskytovatelů těchto služeb. Lze tedy definovat i hypotézu, spočívající v následujícím tvrzení, které se bude snažit autor potvrdit či vyvrátit: "Služby vyžadované Směrnicí pro účet se základními prvky poskytují vybrané úvěrové instituce již v současné době, v této části bude tedy implementace směrnice bezproblémová." Článek charakterizuje systém účetní evidence, která byla platným účetním systémem na území Československa dle dostupných zdrojů v letech 1953-1965 (její zavádění probíhalo od roku 1951). Článek hledá shodné a rozdílné prvky s dnešním účetním systémem a zároveň se snaží o rehabilitaci této doby aspoň co do účetního systému. Cílem tohoto článku je seznámení současného čtenáře s jednou z dříve užívaných variant účetního systému. Využitá metoda je kritická analýza právních předpisů a logiky účetního systému té doby (na základě rešerší z dostupných pramenů, zejm. soudobého odborného tisku). Text nabízí kromě teoretických základů vycházejících z tehdy platných právních norem také pohled na praktickou část účetnictví, tedy samotné účtování.

Článek je zaměřen na problematiku pojistných produktů souvisejících se zadlužováním českých domácností v oblasti spotřebitelských úvěrů. Cílem příspěvku je na základě definovaných předpokladů analyzovat produkt pojištění schopnosti splácet z hlediska přínosu pro konečného klienta a identifikovat jeho vhodné využití v případě ekonomicky racionálně se chovajícího subjektu. Autoři rozborem pojistných podmínek definují klady a zápory daného pojištění pro stranu nabídky i poptávky a analýza je zaměřena také na informační asymetrii. Pro úplnost je článek doplněn i z pohledu nákladovosti daného pojištění, a to prostřednictvím ukazatele RPSN a vývoje pořizovacích nákladů na pojistné smlouvy. Výsledky analýzy poukazují na ne zcela vhodně nastavený produkt pro klienty, čehož důkazem je i dlouhodobě nízká hodnota ukazatele loss ratio, a na informační přesilu na straně nabídky.

Práce se zabývá vztahem mezi nadměrným úvěrovým růstem a tvorbou systémového rizika, které se následně materializuje do vzniku ztrát na úvěrových portfoliích bankovního sektoru. Indikátor systémového rizika má za úkol zachytit časovou dimenzi systémového rizika, a plnit tak funkci ukazatele tvorby endogenního rizika a nerovnováh v systému. Indikátor systémového rizika je tak vhodným předstihovým ukazatelem pro identifikaci materializace rizika do finančního stresu. V práci je jako nejvhodnější proměnná pro indikátor systémového rizika zvolena mezera úvěrů k HDP pro domácí a zahraniční složku indikátoru. Výsledky indikátoru systémového rizika pro jednotlivé země regionu splňují svůj účel a v dostatečném předstihu dvou až tří let identifikují nárůst systémového rizika a tvorbu nerovnováh v systému. Výsledky práce potvrzují regionální charakter systémového rizika, když u všech zemí docházelo k nadměrnému růstu zejména úvěrů pro domácnosti a na bydlení, a nadměrné systémové riziko vzniká u všech zemí ve stejném období.

Globalizace světové ekonomiky byla v posledních dvou desetiletích spjatá s růstem objemu mezinárodního obchodu a se změnou v jeho teritoriální struktuře. Tento vývoj byl podporován rostoucí rolí globálních dodavatelských řetězců a implementací moderních informačních technologií a odrazil se ve financování obchodu. V dlouhodobém horizontu je zřejmý posun od tradičních bankovních instrumentů k obchodování na otevřený účet. Ekonomické prostředí poslední finanční a ekonomické krize s sebou přineslo nutnost efektivnějšího řízení finančních toků, zajišťování platebních rizik a snižování provozních nákladů. BPO představuje flexibilní nástroj založený na elektronické výměně dat, který může v oblasti financování obchodu vyhovovat jak potřebám obchodníků tak i finančních institucí.

Článek se zaměřuje na nalezení vhodného ukazatele ziskovosti korporátních zákazníků v bankovnictví. Poukazuje na výhody a nevýhody nejrozšířenějšího současného ukazatele - RAROC. Regulace Basel III navyšuje kapitálové požadavky, což vede banky k nutnosti přehodnotit přístup k měření ziskovosti. Ta může být vhodnější měřit v návaznosti na regulatorně stanovený kapitál, resp. rizikově vážená aktiva. Nejvýznamnější nevýhodou RAROC však je, že jsou zákazníkovi alokovány veškeré náklady bez ohledu na princip příčinné souvislosti. To vede ke zkreslenosti tohoto ukazatele a může vyústit v nesprávná manažerská rozhodnutí o zákaznících. Tento problém lze vyřešit modifikací ukazatele, v níž bude ziskovost měřena na úrovni marže namísto zisku.

Cílem příspěvku není pouze vysvětlit postavení finančních derivátů na globálních finančních trzích, ale také zhodnotit jejich vliv na fungování finančních systémů. Jádro příspěvku je věnováno mimoburzovním derivátům, které v období před propuknutím globální finanční krize nepodléhaly téměř žádné regulaci s výjimkou některých nepoctivých praktik. Institucionální odezva na globální finanční krizi však výrazně změnila regulatorně-dohledový přístup i k mimoburzovním derivátovým trhům. Globální regulatorní pravidla zavádějí regulaci významných mimoburzovních derivátů a zvyšují pravomoc dohledových autorit.

Příspěvek se zabývá vymezením obsahu a cílů bankovní unie. Pojednává o vzájemných vazbách jednotlivých prvků, na kterých je bankovní unie postavena. Přestože bankovní unie je logickým pokračováním evropské integrace, nepovažuje autor v současné době realizaci bankovní unie pro EU za přínosnou. Pokud by bankovní unie byla realizována, Česká republika by se měla snažit vyjednat podmínky eliminující rizika na český bankovní sektor a zajišťující rovnoprávné postavení ve srovnání se zeměmi eurozóny, neměla by však zůstat mimo bankovní unii. Současná stabilita českého bankovního systému nemusí být trvalá a rizika spojená s nezapojením do bankovní unie mohou být mnohem větší než možné negativní dopady, které by pro nás mohly vyplynout, pokud bychom se staly součástí bankovní unie.

Článek se zabývá stavebním spořením, které je z hlediska objemu finančních prostředků významnou částí finančního trhu v České republice. Stavební spoření je v České republice založeno na institucionálním modelu s podporou státu a z hlediska vkladů a úvěrů tvoří uzavřený systém. Stěžejním parametrem je státní podpora, která má zásadní vliv na vysokou atraktivitu stavebního spoření jako vkladového produktu. Nižší atraktivita následkem chystaných změn a s ní spojená ztráta části vkladů po vázací době by mohla díky nesouladu splatnosti aktiv a pasiv vést k zvýšenému likviditnímu riziku stavebních spořitelen.

Příspěvek pojednává o minimální kapitálové přiměřenosti bank, očekávané ztrátě (oboje pro úvěrovou část rizika) a o způsobech jejich výpočtu, jak pro potřeby regulátora, tak pro vnitřní potřebu banky. Dále poukazuje na využití těchto veličin pro potřeby finančního řízení banky a popisuje způsob výpočtu předběžné a pseudovýsledné kalkulace pomocí ukazatele RAROC. V závěrečné části je uvedena případová studie, která ukazuje jejich výpočet a také dopady reálných změn důležitých parametrů jako je rating či míra využití úvěrového rámce.

Článek se zabývá rozpočtováním distribučních nákladů při přípravě obchodního plánu komerční banky, která chce prodávat spořící účty prostřednictví nezávislých distribučních sítí. Jde o poměrně komplikovaný problém, kde je nutné navrhnout vhodné provizní schema, a současně odhadovat jeho dopady na finanční výsledky banky, v čemž tradiční metody selhávají. Jako vhodný nástroj řešení se jeví statistická simulace, která je představena v případové studii s podrobnou diskusí.

Článek se zabývá otázkami těsně souvisejícími se stabilitou finančního systému. Zabývá se systémovým rizikem jako ekonomickým konceptem umožňujícím pochopení finančních krizí. Akcentuje souvislost mezi systémovým rizikem a rizikem likvidity. Spatřuje rovněž těsnou vazbu systémové stability a schopnosti finančních institucí reagovat na vývoj ekonomického cyklu. Analyzuje diskuse na téma procyklicity finančního odvětví a sleduje argumentaci ve prospěch a proti prohloubení procyklického efektu regulace Basel II.

Společensky odpovědné investování (SRI - Social Responsible Investing) představuje investice do firem, jejich cenných papírů, které dodržují základní myšlenky společenské odpovědnosti firem (CSR - Corporate Social Responsibility), nebo-li se jedná o firmy, které kromě zisku také myslí na oblast ekologickou, sociální a etickou. SRI investice jsou více zastoupeny na finančních trzích v západní Evropě, ale i v České republice může investor do těchto tzv. SEE fondů investovat, a to především prostřednictvím ČSOB a. s., která je v oblasti SRI investic významným zástupcem na českém finančním trhu. Článek se věnuje SRI problematice nejprve z pohledu teoretického vymezení, následuje přehled tohoto typu investování v zahraničí, a poté v podmínkách české ekonomiky.

Článek polemizuje s analýzou R. W. Bostice a K. O. Leeeho zaměřenou na federální strategii vlastnictví domů u nízko a středně příjmových skupin obyvatelstva v USA. Autoři zde správně odhalili nebezpečí vycházející z nových a sofistikovanějších hypotečních produktů. V závěru však bohužel příliš spoléhají na podporu Fannie Mae a Freddie Mac, jež se v září 2008 dostaly do velkých problémů s likviditou.

Článek se zabývá popisem českých institucí snižujících úvěrové riziko vývozních úvěrů. Analyzovanými institucemi jsou Exportní garanční a pojišťovací společnost a Česká exportní banka. Popisované aktivity těchto českých institucí jsou dány do obecného kontextu mezinárodního rámce exportního úvěrování a pojištění a exportní strategie České republiky na léta 2006-2010.

Příspěvek je věnován ekonomické kategorii elektronické peníze. Zamýšlí se nad jejich podstatou a hledá optimální vymezení prostoru pro jejich uplatnění v moderním bankovnictví (s akcentem na českou realitu), protože elektronické peníze i použití elektronických platebních prostředků musí nutně podléhat regulaci jak s ohledem na relativně slabší vztahovou pozici bankovního klienta, tak s akcentem na měnově politickou funkci centrálních bank ve finančních systémech. Jeho cílem však není analýza technologických ani bezpečnostních parametrů elektronických platebních operací.

Článek pojednává o hledání vhodného modelu tržně konformní regulace na českých finačních trzích. Je diskutováno v současnosti v ČR platné uspořádní integrovaného dohledu nad finančními trhy v rámci ČNB. Dále jsou komentovány názory Světové banky na některé otázky corporate governance v pojišťovncitví a při ochraně spotřebitele na finančním trhu. Autoři jsou zastánci nezvyšování míry regulace na finačních trzích.