G18 - General Financial Markets: Government Policy and RegulationNávrat zpět

Příspěvek popisuje jednotlivé modely uspořádání finančního dohledu na finančním trhu a zhodnocuje jejich využití. Dohled v České republice prošel vlastním vývojem, díky kterému jsme byli svědky jak sektorového uspořádání finančního dohledu, tak jeho centralizace pod Českou národní banku, která v současné době deklaruje posun tohoto modelu do funkcionální roviny s důrazem na zachování a udržení stability finančního trhu. Pokrizové období zaznamenalo i mnoho změn v rámci celoevropského dohledu, které se projevily zejména vznikem nových dohledových institucí. Zhodnocení těchto změn je doplněno i samoregulatorními iniciativami jednotlivých účastníků finančního trhu s důrazem na poukázání na individuální potřeby klientů bank a finančních institucí.

Práce se zabývá mezinárodní regulací státem podporovaných vývozních úvěrů. Upozorňuje na rozdíly mezi příslušnými bankovními a pojistnými trhy a také na rozdíly mezi fungováním komerčních a státem podporovaných institucí. Analýzu konkurenčního prostředí na jednotlivých trzích doplňuje hodnocení regulace omezující činnost exportních úvěrových agentur s dopady na konkurenceschopnost českých vývozců. Čeští vývozci jsou v rámci vyspělých zemí částečně znevýhodněni na úrovni Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Na pojistném trhu byli částečně znevýhodněni na úrovni Evropské unie v době krize. Na trhu vývozního financování naopak mohou využívat nadstandardních služeb.

Možnosti budoucího vývoje dohledového uspořádání na finančním trhu EU představují zejména tyto tři varianty: (1) zachování současného stavu s možnými dílčími úpravami; (2) vytvoření specifického režimu pro přeshraniční finanční skupiny a (3) vytvoření Evropského dohledového systému po vzoru Evropského systému centrálních bank. Za nejvýhodnější lze z hlediska dlouhodobého vývoje finančních trhů a potřebám dohledového rámce označit variantu třetí. Vzhledem k tomu, že jejímu praktickému provedení ovšem brání řada zásadních předpokladů a podmínek, zavedení takového systému by bez jejich předchozího naplnění bylo nezodpovědným rozhodnutím. Jak je vidět na příkladu eurozóny, rizika a s nimi spojené potenciální náklady by zdaleka převyšovaly očekávané přínosy.

Článek se zabývá popisem českých institucí snižujících úvěrové riziko vývozních úvěrů. Analyzovanými institucemi jsou Exportní garanční a pojišťovací společnost a Česká exportní banka. Popisované aktivity těchto českých institucí jsou dány do obecného kontextu mezinárodního rámce exportního úvěrování a pojištění a exportní strategie České republiky na léta 2006-2010.

Článek podává přehled institucionálního uspořádání finanční regulace a dozoru. Finanční trhy alokují volné finanční prostředky od přebytkových k deficitním jednotkám prostřednictvím vytváření a obchodování finančních instrumentů. Finanční trhy se skládají z dílčích finančních segmentů, které se specializují na jednotlivé druhy finančních instrumentů a různé skupiny zákazníků. Finanční instituce se však postupně přetvářejí na finanční konglomeráty. Existují čtyři základní důvody finanční regulace (bezpečnost a důvěryhodnost finančních institucí, stabilita finančního systému, zajištění efektivního a konkurenčního prostředí, ochrana finančních spotřebitelů). Existuje více modelů institucionálního uspořádání finanční regulace a dozoru (jednotný model, odvětvový model, model v rámci centrální banky, funkcionální model). Vznik finančních konglomerátů podporuje integraci dozorových institucí, a to mimo centrální banku. Institucionální uspořádání však automaticky nezajišťuje efektivní regulaci a dozor. Efektivní dozor předpokládá nezávislou a transparentní instituci, vybavenou kvalitními zaměstnanci a vynucovacími pravomocemi, podporující rozvoj finančního trhu.