G10 - General Financial Markets: General (includes Measurement and Data)Návrat zpět

V článku se zabýváme odvozením matematické rovnice pro výpočet Macaulayovy durace perpetuitního dluhopisu v období mezi výplatami kupónů, přičemž po této rovnici je poptávka i z finanční praxe a dle našeho zjištění se v rámci běžně dostupné literatury neuvádí. Dostupné zdroje se omezují pouze na rovnici pro výpočet Mac. durace v okamžiku, kdy do výplaty nejbližšího kupónu zbývá přesně jedna celá kupónová perioda. Z odvozené rovnice docházíme k závěru, který je v souladu s finanční intuicí, a to, že velikost Mac. durace perpetuity nezávisí na velikosti kupónu, ale je závislá na vnitřním výnosovém procentu perpetuity a klesá s blížícím se okamžikem výplaty nejbližšího kupónu.

Hypotéza očekávání je jednou z nejpřirozenějších teorií, které se snaží vysvětlit vztah mezi krátkodobými a dlouhodobými úrokovými sazbami. Tato práce sumarizuje předpoklady nutné ke smysluplné analýze očekávání obsažených v úrokových sazbách a tyto předpoklady dále testuje na vybrané pětici vybraných úrokových produktů. Nejvhodnějším kandidátem k analýze termínové struktury i k testování hypotézy očekávání se jeví sazby úrokových swapů OIS, s jistými výhradami lze využít i sazby IRS a výnosy státních dluhopisů s nejvyšším úvěrovým ratingem.

Tento příspěvek se zaměřuje na odvětví hedgeových fondů, jejich specifika, vliv na finanční systém a zejména na výnosnost, riziko a výkonnost produkované tímto odvětvím. Pro měření výnosu, rizika a výkonnosti hedgeových fondů a dalších zkoumaných tříd aktiv byly použity měsíční výnosy, směrodatná odchylka a Sharpeův poměr. Uvažovány byly časové periody 1997-2016 a 2000-2016. Odvětví hedgeových fondů v porovnání s akciovým trhem, trhem se zlatem a celkovým trhem s komoditami přineslo ve sledovaném období výrazně vyšší výnos při nižším riziku. Mezi hedgeovými fondy se v uplynulých letech jako dvoudimenzionálně nejvýkonnější jevily v krátkém a dlouhém období menší fondy spravující aktiva do 100 mil. USD, ve středním období pak největší fondy spravující aktiva nad 1 mld. USD. Z hlediska geografické alokace aktiv nejvyšší dvoudimenzionální výkonnost vykázaly ve středním a dlouhém období fondy alokující aktiva na trhy Severní Ameriky.

Text presentuje parametry deseti portfolií složených dle historického rizika v období 1999-2012 na německém akciovém trhu. Portfolia s nízkou volatilitou, resp. nízkým faktorem β, jsou schopny dosáhnout stejné/vyšší výkonnosti v porovnání s akciovým trhem při nižší volatilitě. Nejrizikovější akcie naopak zcela propadly ve srovnání s ostatními investicemi. Podobné výsledky je možné pozorovat i na rizikově očištěné bázi.

R je v současnosti jedním z hlavních nástrojů pro statistickou analýzu dat, zejména v akademické oblasti. Nejprve proto zkoumáme hlavní výhody a důvody pro využití R a srovnáváme ho s ostatními (komerčními) programy. Dále se zabýváme výběrem vhodného uživatelského rozhraní pro R (typu GUI nebo typu editor či integrované vývojové prostředí) a srovnáme jednotlivé produkty v každé kategorii. Následuje rozbor hlavních datových struktur, vhodných pro zpracování časových řad, včetně specifických vlastností finančních dat. Volba datové struktury by primárně měla být určována charakterem dat, např. pravidelné versus nepravidelné časové řady, dále zde potřebujeme ukládat i metadata, u finančních dat jsou důležité i další vlastnosti (podpora časových zón ap.). V praxi je však nutné zohlednit i to, které datové struktury jsou podporovány zvolenými rozšiřujícími balíčky. Následuje analýza základních balíčků užitečných pro zpracování finančních dat (quantmod, RQuantLib, kolekce Rmetrics ad.): jakými oblastmi se zabývají, implementované metody a podporované datové struktury. Na závěr srovnáváme různé způsoby získání finančních dat z Internetu a blíže rozebíráme nejvhodnější zdroje včetně jejich přímé podpory v R (zejména web Quandl a balíček Quandl, stručně další balíčky). Charakterizujeme též české snahy o otevřená data.

Churning je jednou z neetických praktik používaných brokery při obchodování na účet klienta. Spočívá v nadměrném, pro klienta nevýhodném obchodování na jeho účet ze strany brokera. Tato technika je poměrně podrobně popsána v oblasti obchodování s klasickými (nepákovými) finančními nástroji včetně kvantitativních ukazatelů. Cílem tohoto příspěvku je objasnit rozdíly, které jsou mezi pákovými a nepákovými finančními nástroji z hlediska metod měření objemu obchodů při posuzování churningu. Autor dochází k závěru, že posuzování churningu musí být založeno na tom, zdali počet a charakter realizovaných obchodů byl adekvátní k naplnění investorovy strategie. Rozdílnost derivátových kontraktů neumožňuje stanovit jednotné kvantitativní ukazatele, které by mohly vzhledem ke své výši spolehlivě indikovat churning při obchodování libovolného derivátu. K tomuto účelu by bylo možné využít kvantitativní ukazatele pouze v případě, kdy by se navzájem porovnávaly případy nejen shodné z hlediska typu investičního nástroje, ale i shodné investiční strategie a zejména finanční páky.

Cílem příspěvku není pouze vysvětlit institucionální odpověď na globální finanční krizi, ale také zhodnotit, jak efektivně národní a nadnárodní dohledové úřady využívají svěřené pravomoce. Rozvoj přeshraničně působících finančních skupin zesiluje tlak na vytváření nadnárodních dohledových institucí. Existuje více institucionálních variant, které reflektují vývoj v ekonomickém a finančním prostředí. Pozornost je také věnována harmonizaci regulatorní a dohledové politiky v EU, vyúsťující ve vytvoření Evropského systému dohledu finančního trhu. Nicméně, nadnárodní uspořádání však ještě automaticky nezaručuje efektivní regulaci a dohled přeshraničně působících finančních skupin. Racionálnější struktura institucionálního uspořádání může sice pomoci, avšak efektivnější dohled předpokládá nezávislou a transparentní nadnárodní instituci, vybavenou kvalitními zaměstnanci a vynucovacími pravomocemi, což podporuje rozvoj evropského finančního trhu.

Finanční krize představuje výrazné zhoršení velké většiny finančních indikátorů, projevující se nedostatečnou likviditou finančního systému, rozsáhlou insolventností finančních institucí, nárůstem volatility výnosových měr finančních instrumentů, výrazným poklesem hodnoty finančních a nefinančních aktiv a podstatným snížením rozsahu alokace úspor ve finančním systému. Řešení finanční krize má obvykle dvě dimenze. Krize je spojena s vládní intervencí, která se snaží zabránit systémovému kolapsu celého finančního systému. Po realizaci této první fáze, okamžitě nastává druhá fáze, usilující o obnovení důvěry na základě diskuse a praktické implementace institucionální odezvy na finanční krizi. Tento článek analyzuje institucionální odezvu na Velkou hospodářskou krizi, období ekonomického a investičního boomu v 80. a 90. letech minulého století a globální finanční krizi. Identifikovali jsme následující druhy institucionálních odezev: Glass-Steagall Act, Gramm-Leach-Bliley Act a Dodd-Frank Act. Zdá se, že existuje více možností, jak institucionálně reagovat na vývoj ekonomického a finančního prostředí. Finanční a právní teorie připouští více variant institucionálních odpovědí, přičemž se zdá, že neexistuje ideální přístup. Jedna skutečnost je však zřejmá: Dodd-Frank Act není Glass-Steagall Act.

Globální finanční krizi lze definovat jako výrazné zhoršení velké většiny finančních indikátorů, projevující se nedostatečnou likviditou finančního systému, rozsáhlou insolventností finančních institucí, nárůstem volatility výnosových měr finančních instrumentů, výrazným poklesem hodnoty finančních a nefinančních aktiv a podstatným snížením rozsahu alokace úspor ve finančním systému. Současnou globální finanční krizi lze dekomponovat na jednotlivé, dílčí krize, mezi které lze zařadit úvěrovou krizi, krizi likvidity a investiční krizi. Mezi základní příčiny globální finanční krize patří: nemovitostní bublina, nadměrná úvěrová expanze, nadměrná spekulace, finanční panika, selhání regulace a institucionální nedokonalost globálního finančního trhu.

Burzy, jako specifický typ trhu, se objevují v italských městech Lucce, Janově, Florencii, Benátkách a Milánu ve 12. a 13. století. Význam prvních burz byl pouze lokální, obchodovalo se zde se směnkami, dlužními úpisy a mincemi. První významná burzovní budova byla postavena v Antverpách v roce 1531. Počátek období, ve kterém vznikaly moderní burzy, je spjat s amsterdamskou burzou, kde se od 17. století začaly aplikovat moderní spekulativní obchody s dluhopisy a zejména s akciemi. Ve 20. století význam lokálních burz klesá, zatímco význam velkých, mezinárodních burz roste. Jsou vytvářeny nové společné obchodní systémy, burzovní aliance a seskupení. Vznikají nové finanční instrumenty jako např. deriváty, DR, ETF's aj. Přelom 20. a 21. století je úzce spojen s procesem globalizace kapitálových trhů. Historie českého burzovnictví je krátká, ale bohatá. Pražská bursa pro zboží a cenné papíry fungovala od roku 1871 do roku 1938. Tradice českého burzovnictví našla poté své pokračování až v 90. letech 20. století. Obchodování na Burze cenných papírů Praha bylo zahájeno 6. dubna 1993.