G01 - Financial CrisesNávrat zpět

Práce se zabývá vztahem mezi nadměrným úvěrovým růstem a tvorbou systémového rizika, které se následně materializuje do vzniku ztrát na úvěrových portfoliích bankovního sektoru. Indikátor systémového rizika má za úkol zachytit časovou dimenzi systémového rizika, a plnit tak funkci ukazatele tvorby endogenního rizika a nerovnováh v systému. Indikátor systémového rizika je tak vhodným předstihovým ukazatelem pro identifikaci materializace rizika do finančního stresu. V práci je jako nejvhodnější proměnná pro indikátor systémového rizika zvolena mezera úvěrů k HDP pro domácí a zahraniční složku indikátoru. Výsledky indikátoru systémového rizika pro jednotlivé země regionu splňují svůj účel a v dostatečném předstihu dvou až tří let identifikují nárůst systémového rizika a tvorbu nerovnováh v systému. Výsledky práce potvrzují regionální charakter systémového rizika, když u všech zemí docházelo k nadměrnému růstu zejména úvěrů pro domácnosti a na bydlení, a nadměrné systémové riziko vzniká u všech zemí ve stejném období.

Práce se zabývá mezinárodní regulací státem podporovaných vývozních úvěrů. Upozorňuje na rozdíly mezi příslušnými bankovními a pojistnými trhy a také na rozdíly mezi fungováním komerčních a státem podporovaných institucí. Analýzu konkurenčního prostředí na jednotlivých trzích doplňuje hodnocení regulace omezující činnost exportních úvěrových agentur s dopady na konkurenceschopnost českých vývozců. Čeští vývozci jsou v rámci vyspělých zemí částečně znevýhodněni na úrovni Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Na pojistném trhu byli částečně znevýhodněni na úrovni Evropské unie v době krize. Na trhu vývozního financování naopak mohou využívat nadstandardních služeb.

Problémy současné světové ekonomiky mají svůj převažující původ ve skutečnosti, že v globální době neumíme dostatečně kognitivně zvládnout komplexitu současného složitého (ekonomického) světa s výraznými prvky "nespoutané" nahodilosti. Způsob, jak využít matematiku v rámci ekonomické vědy není efektivní, přitom stejné tvrzení platí o "přístupech založených na riziku". Snaha o rigorositu a o ní se opírající normativní hospodářské predikce postavily na okraj zájmu ekonomů závažné problémy etiky. Krize vyvolala politický tlak na extenzitu regulace. Dilema je: podporu přirozenému korektnímu hospodářské prostředí nebo silnou regulací omezit neetické chování. Překonání naší kognitivní insuficience a nalezení nového paradigma s očekáváním živelné náhodnosti je velmi akutní.

Přirozenou reakcí na finanční krize většinou bývá zvýšená regulace. Bylo tomu tak v historii, nejinak je tomu i v případě globální finanční krize. Důvody jsou v tom, že se většinou za jednu z hlavních příčin krizí přímo považuje nedostatečná či nesprávná regulace, popř. se jako jediný způsob zabránění vzniku určitých problémů jeví právě regulace. Příspěvek se zamýšlí nad tím, zdali nová regulatorní opatření zavedená v reakci na příčiny a dopady globální finanční krize (zvýšení kapitálové vybavenosti bank, regulace minimální likvidity bank, regulace ratingových agentur, větší transparentnost zejména OTC derivátů a vypořádání OTC obchodů přes centrální protistranu) mohou účinně zabránit vzniku podobných problémů v budoucnosti. Autor se domnívá, že další prohlubování detailní regulace není způsob, kterým lze v delším horizontu zajistit stabilní banky i celý finanční systém. Naopak za mnohem perspektivnější cestu považuje tzv. macroprudential regulaci, která by ovšem měla postupně klást ještě daleko větší důraz na vlastní odpovědnost jednotlivých institucí.

Tento článek se zaměřuje na výskyt spekulativních bublin na finančních trzích v kontextu finančních krizí. Článek vysvětluje termín spekulativní bublina a nabízí několik alternativních způsobů vysvětlení výskytu spekulativních bublin. Pozornost je věnována racionálnímu a iracionálnímu chování jednotlivců, davu, trhu a psychologickým faktorům vůbec. Podrobněji jsou diskutovány okolnosti výskytu bublin z 20., 80. a konce 90. let minulého století a nedávné nemovitostní bubliny. Na závěr je zmíněna otázka, zda je možné výskyt spekulativních bublin na finančních trzích prognózovat.

Finanční krize odkryla významné nedostatky v systému řízení rizik finančních institucí. Hlavní kritika směřuje do neadekvátního zacházení s inovativními finančními produkty s nedostatečným krytím kapitálem jejich tržních rizik, neadekvátním oceněním těchto produktů s významnou závislostí na externím ohodnocení ratingovými agenturami, netransparentním vypořádáním těchto produktů prostřednictvím OTC, neadekvátním řízení kolaterálu v kombinaci se zaujímáním vysoké finanční páky v těchto pozicích a nezdravých koncentracích na několik málo protistran. Navrhované změny v regulaci odstraňují hlavní nedostatky v systému řízení rizik, jakými jsou přísnější postupy pro řízení rizika likvidity, celkové zvýšení kapitálových požadavků a transparentnosti u kreditních derivátů, sekuritizací, odbourání uznatelnosti hybridního a konvertibilního kapitálu z Tier 1 kapitálu; přísnější požadavky na rizikové modely v kombinaci s požadavky na provádění stresového testování pro zabezpečení kapitálového pokrytí extrémních tržních událostí.

Článek polemizuje s analýzou R. W. Bostice a K. O. Leeeho zaměřenou na federální strategii vlastnictví domů u nízko a středně příjmových skupin obyvatelstva v USA. Autoři zde správně odhalili nebezpečí vycházející z nových a sofistikovanějších hypotečních produktů. V závěru však bohužel příliš spoléhají na podporu Fannie Mae a Freddie Mac, jež se v září 2008 dostaly do velkých problémů s likviditou.