F31 - Foreign ExchangeNávrat zpět

Příspěvek se zaměřuje na kurzovou politiku Indie v období 1999-2013. V úvodní části seznamuje se specifiky indické ekonomiky. Tato specifika kromě tzv. Velké recese vedla k nižšímu výkonu indické ekonomiky po roce 2010. V další části je předmětem zájmu kurzová politika a devizový trh Indie. Třetí část analyzuje platební bilanci Indie a všímá si narůstajícího deficitu běžného účtu do roku 2012, který je v posledních pěti letech financován z větší části než dříve dluhovým kapitálem.

Příspěvek se zaměřuje na kurzovou politiku Brazílie v období 1999 - 2012. V úvodní části seznamuje s vývojem systému měnových kurzů v globálním měřítku a dokládá výrazné změny po roce 2008. Na příkladu Brazílie je tento vývoj potvrzen. V další části je předmětem zájmu především vzájemná interakce mezi kurzovou politikou a vnitřní a vnější rovnováhou. Platební bilance Brazílie se jeví jako vhodný koncept pro zachycení nastalých událostí, včetně často zmiňovaných dopadů tzv. nekonvenční měnové politiky na rozvíjející se trhy. Kromě tohoto jevu měly na brazilskou ekonomiku silný vliv také další dlouhodobě probíhající změny ve světové ekonomice. Mezi ty nejpodstatnější patřila vzrůstající cena exportovaných komodit, která silně ovlivňovala hodnotu brazilského realu. Autoři se domnívají, že vývoj brazilské ekonomiky v poslední době naznačuje výskyt tzv. holandské nemoci, která s sebou kromě jiného přináší nadměrnou (reálnou) apreciaci měny a vzrůstající volatilitu směnných relací. Pro potvrzení této nemoci je však třeba sledovat delší časové období v následujících letech.

Finanční krize v Evropě a USA vyvolává řadu otázek spojených s efektivitou řešení jejích důsledků. V této souvislosti se do popředí zájmu ekonomů dostává mj. i rostoucí dynamika pěti velkých ekonomik zemí, které jsou známy jako seskupení BRICS - Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika. Příspěvek se zaměřuje na kurzovou politiku Ruska v období 1999 - 2011 a její důsledky pro vnitřní a vnější ekonomickou rovnováhu v kontextu nestability finančních trhů. Předmětem zájmu je především devizový trh. Seznamuje s cíli a nástroji kurzové politiky, analyzuje vývoj bilaterálního a efektivního kurzu rublu, a zajímá se o vliv volatility kurzu na míru inflace a reálný ekonomický růst a další makroekonomické veličiny. Autoři dospívají k závěru, že kurzová politika Ruska se ve sledovaném období 1999 - 2011 opírala převážně o systém kurzu s relativně větší pružností. Kurzová politika významně ovlivnila vývoj jak vnitřní, tak i vnější rovnováhy. Dále zjišťují, že převládá vysoký podíl spotových operací na devizovém trhu, což pro kurzové systémy s větší pružností není typické.

Předložená stať se zabývá posouzením možných rizik vstupu ČR do kursového mechanismu ERM II, a to jednak na základě zhodnocení samotného mechanismu ERM II a také na základě zkušeností jiných zemí, které jím prošly, anebo v něm setrvávají. Stať je rozdělena do třech částí. První je věnována komparaci kursového mechanismu ERM II s kursovým mechanismem EMS a interpretaci plnění kriteria kursového stability Komisí ES a Evropskou centrální bankou. Ve druhé části jsou popsány zkušenosti dvou zemí s účastí v ERM II. Pro tyto účely bylo zvoleno Dánsko, které setrvává v kursovém mechanismu od samého počátku jeho fungování a Slovensko, které bylo v ERM II zapojeno pouze po nezbytnou dobu před přijetím eura. Třetí část hodnotí možná rizika vstupu ČR do ERM II.

Článek se zabývá teoretickými aspekty translační devizové expozice v souvislosti s inflací a devizovým kurzem. Jeho cílem je ukázat na hypotetické modelové situace dceřiné firmy, jejíž měna je měnou hyperinflační ekonomiky a převádí svoji rozvahu do měny nehyperinflační ekonomiky, že metoda závěrkového kursu (v praxi používaná) poskytuje při převodu rozvahy dceřiné firmy na konsolidovanou rozvahu nezkreslený pohled na ekonomickou tržní situaci firmy pouze tehdy, jestliže jsou před použitím závěrkového kursu běžného období všechny srovnávané položky přeceněny. Mateřská společnost může minimalizovat translační riziko pomocí hedgingu. Vzhledem k tomu, že se může opírat pouze o prognózované hodnoty budoucí bilance, stává se přesnost hedgingu problematická.