E52 - Monetary PolicyNávrat zpět

Článek se zabývá reakcemi hospodářské politiky na vnější a vnitřní šoky. Je odezvou na současnou unikátní ekonomickou situaci způsobenou pandemií COVID-19, při které došlo ke kombinaci vnitřního i vnějšího negativního ekonomického šoku a bezprecedentnímu zastavení některých sektorů či odvětví. Je provedena komparace reakcí měnové a fiskální politiky po vypuknutí globální finanční krize v roce 2008 se současnou ekonomickou situací. U většiny zkoumaných států byla zjištěna rychlejší a silnější reakce hospodářské politiky na současnou pandemii oproti globální finanční krizi. Důvodem může být předpokládaný větší ekonomický propad způsobený abnormálním negativním šokem, ale také možná změna reakční funkce hospodářské politiky. Rychlejší dynamika a větší objem byl pozorován zejména v případě zásahů politiky fiskální, což odpovídá konsenzu autorů odborné literatury.

Proces transformace tržních ekonomik je neodmyslitelně spojen s přílivem zahraničního kapitálu, který nahrazuje chybějící domácí zdroje. To se týká i české a slovenské ekonomiky, kam od počátku devadesátých let připlýval kapitál především ve formě přímých zahraničních investic. Předložená stať je věnována komparaci vlivu těchto investic na vnější rovnováhu z pohledu platební bilance v obou sledovaných zemích po jejich vstupu do EU. Zabývá se dopadem výnosů z přímých zahraničních investic na pasivní saldo běžného účtu platební bilance a způsoby jeho krytí z hlediska dopadu na vnější rovnováhu. Pozornost je věnována i komparaci vývoje celkové zahraniční zadluženosti obou zemí, jak z hlediska objemu tak i struktury zahraničního dluhu.

Milton Friedman, americký nositel Nobelovy ceny za ekonomii, byl jednímz nejvýznamnějších ekonomů 20. století. Přispěl k rozvoji makroekonomické teorie a k novému pojetí hospodářské politiky. V oblasti ekonomické teorie jsou připomenuty dva z jeho hlavních přínosů: nová interpretace kvantitativní teorie peněz a teorie přirozené míry nezaměstnanosti. V oblasti hospodářské politiky je připomenuta jeho kritika neokeynesovského přístupu ke stimulaci koupěschopné poptávky a orientace na regulaci úrokové míry a je zdůrazněno jeho doporučení regulovat peněžní zásobu. Pozornost je věnována také Friedmanově kritice měnové politiky Federální rezervní soustavy v průběhu Velké deprese a současné měnové politice americké centrální banky.

Cílem statě je poukázat na možná metodologická úskalí sestavování platební bilance a ukázat na vliv přímých zahraničních investic na vnější ekonomickou rovnováhu země. Stať je rozdělena do třech částí. První část je věnována stručnému vývoji metodiky platební bilance s poukazem na hlavní změny, které byly obsahem jednotlivých manuálů. Druhá část je věnována analýze vlivu přímých zahraničních investic na běžný a finanční účet platební bilance. Závěrečná část se zabývá vypovídací schopností ukazatelů vnější ekonomické rovnováhy.

Článek se zabývá studií G. Rudebusche Federal Reserve Interest Rate Targeting, Rational Expectations and the Term Structure publikovanou v Journal of Monetary Economics v roce 1995. V práci definuji základní východiska studie, diskutuji nejdůležitější části Rudebuschovy práce a prezentuji klíčové závěry o vlivu centrální banky na dynamiku úrokových sazeb na peněžním trhu. Kromě toho poukazuji na některé problémy, které mohou ovlivnit porozumění chování úrokových sazeb. Jako první se jedná o problém nestability období, v rámci kterého je možné správně predikovat velikost hodnoty cílované úrokové sazby. Dále upozorňuji na některé technické aspekty provádění operací na volném trhu a v neposlední řadě zdůrazňuji problémy s potenciální nestabilitou termínové prémie.