E32 - Business Fluctuations; CyclesNávrat zpět

Článek se zabývá reakcemi hospodářské politiky na vnější a vnitřní šoky. Je odezvou na současnou unikátní ekonomickou situaci způsobenou pandemií COVID-19, při které došlo ke kombinaci vnitřního i vnějšího negativního ekonomického šoku a bezprecedentnímu zastavení některých sektorů či odvětví. Je provedena komparace reakcí měnové a fiskální politiky po vypuknutí globální finanční krize v roce 2008 se současnou ekonomickou situací. U většiny zkoumaných států byla zjištěna rychlejší a silnější reakce hospodářské politiky na současnou pandemii oproti globální finanční krizi. Důvodem může být předpokládaný větší ekonomický propad způsobený abnormálním negativním šokem, ale také možná změna reakční funkce hospodářské politiky. Rychlejší dynamika a větší objem byl pozorován zejména v případě zásahů politiky fiskální, což odpovídá konsenzu autorů odborné literatury.

V prípade poslednej finančnej krízy sa ale ukázalo, že samotné zmeny FFR neprinášali požadovaný cieľ v oblasti vývoja HDP a ostatných makroekonomických ukazovateľoch. FED bol nútený k sanácii finančných inštitúcií, pretože finančný sektor bol jeden z odvetví, kde sa kríza prejavila najvýraznejšie a cez toto odvetvie sa potom rozšírila do celej ekonomiky. Nákupy toxických aktív a priame úverovanie finančného sektoru FED sa ukázal aj štatisticky ako najvýznamnejší nástroj boja proti recesii. Priame navýšenie menovej báze malo najvýznamnejší dopad na vývoj HDP USA. Doplnenie likvidity bánk umožnilo poskytovanie úverov na financovanie investícií a hlavne spotreby, ktorá je najvýznamnejšou časťou HDP USA. Snaha vlády o zamedzenie poklesu spotreby pomocou zvýšenia vládnych výdajov na spotrebu sa ukazuje ako kontraproduktívna činnosť s negatívnym dopadom na zadlženie. Vláda by sa mala zamerať na tvorbu, alebo aspoň podporu tvorby investícií, pretože tie zabezpečujú dlhodobú pozitívne dopady na vývoj HDP a rast zamestnanosti.