D63 - Equity, Justice, Inequality, and Other Normative Criteria and MeasurementNávrat zpět

Palčivým problémem důchodového systému České republiky je úroveň uspokojení potřeb osob samostatně výdělečně činných (OSVČ). Podle dostupných údajů vykazují OSVČ zisky (základy daně), které jsou dlouhodobě blízko hranice minimálních vyměřovacích základů. Abychom tento problém posoudili, odhadujeme v textu náhradový poměr, resp. podíl celoživotních důchodových dávek k celoživotním příspěvkům za využití jednotné databáze vyměřovacích základů důchodového pojištění. Lze shrnout, že rozdělení příjmů OSVČ je významně nerovnoměrné a soustřeďuje se především na úrovni zisku, který po úpravě odpovídá minimálnímu vyměřovacímu základu pro výpočet pojistného pro důchodové pojištění. Vzhledem ke značnému stupni sociální solidarity českého penzijního systému je obecným výsledkem skutečnost, že OSVČ si vedou ve srovnání se zaměstnanci lépe, pokud jde o relativní vyjádření pomocí náhradových poměrů (více jak 60 % vs 50 %), ale hůře, pokud bereme v potaz pouze nominální výši starobního důchodu.

Daně ze spotřeby jsou tradičními zdroji veřejných rozpočtů v České republice a v posledním desetiletí odčerpávají po sociálním pojištění největší část finančních prostředků obyvatelstva. Redistribuční dopady daní ze spotřeby však zatím nebyly uspokojivě řešeny jak na úrovni jedince, tak domácnosti, protože neexistoval pro ČR vhodný mikrosimulační model odhadující odvodové zatížení. Příspěvek se zaměřuje na konstrukci statického mikrosimulačního modelu za použití dat ze statistiky rodinných účtů. Na základě jeho výstupů pro individuální domácnosti jsou naznačeny možnosti jeho využití při redistribuční analýze daňových reforem a při odhadu veličin, které mají statisticky významný vliv na daňové zatížení.